Transgressiv
Transgressiv. O tvoření přechodní ku přítomného (současnosti. Pdg. 1884. 462.) a minulého (předčasnosti minulé a budoucí. Pdg. ib.) vz v Gb. Ml. I. 139., 143., D. Lhrg. 131., 132., 219., 245. nn. T-vní vazby. Cf. Gb. Ml. II. 172. nn. Ještě několik příkladů. Současnosť. Modlím se kleča; Čte leža. Mor. Knrz. Von ho bere nebera ho. Brt. N. p. III. str. CXV. Svíce lidem sloužíc sama se stravuje. Hkš. exc. Což já zname- naje napomínati jsem počal. Kom. Lab. 24. Dílny řemeslníků přehlédaje tesknil. Kom. Lab. 29. Já šel mlče. Ib. 42. — Předčas- nosti. V závětí a) indik. futura. Při- vykna pití neujdes bití. Us. To, kdokoli protra sobě oči do proudu času nahlídne, snadno připustí. Šf. III. 392. Z těch novin se potěšíce pojedeme Boha chválíce. Brt. N. p. 551. Oni naše zdánie vyslišíc budou mieti vuoli z toho vybrati. Arch. VII. 110. Nauče se budeš mluviti. Krnd. 67. Uhoníce srdce z něho vyjmem. GR. Sebe se od- řekna najdeš mne. Kom. Lab. 113. Zrno obilné padna v zemi bude umrlo. Ev. olom. Poručíce se p. Bohu budeme prositi. Arch. IX. 34. Tu se shledajíce povedeme to k konci. Arch. IX. 106. Vrátě se poctivě zase vrátím (peníze). Arch. X. 387. Budu vám spomocnějí umra než zde živ jsa. Pass. mus. 417. Dojdeš se mnú dnes do ráje svým životem dokonaje; Přijda bude súditi živé i mrtvé. Sv. ruk. 70., 297. K tomu Kristus vejde milostí svú jeho navštievě; Pokrytče! vyvrz prve břevno z oka tvého a pak přijda vyvrzeš mrvu z oka bratra tvého; Běda, kdo hřiechem se naprzně upadne do věčného ohně. Hus II. 4., III. 180., 271. - Pozn. Přech. pft. I budeť on zpamatovav se chlubiti se. Pal. Rdh. 1. 326. Nechopiv se sekyry chalupy ne- zroubíš. Č. M. 124. — b) Imperativ. Dsky přečtúce mají odsiesti. Výb. I. 970. Přečta list pošli mi zase; Ti přijdúce oznamte úmysl; Oni vezmúce těch 2000 zl. mají zboží svrchupsaných zase postoupiti. Arch. VIII. 88., 347., 449. Ulekna se nech té oše- metnosti. Krnd. 64. Sezřiece se mezi sebú vybeřtež sedm dobrých mužuov. Pass. Na- vrať sě zasě na mé sliby vzpomena se. Hr. rk. 113. Súdí má vyjeti na ty meze a přijma k sobě panoše okolní má sě uptati na nich ; Uptajíce se toho mají to na pány vnésti. Půh. 1. 381., II. 549. Povstanúce z stráži popleňte město. Bj. Má pojmúc s sebú dva dobrá člověky před pana hejtmana jíti Arch. X. 325. Ti se uradíc úřad opatřte. lb. 320. Plňmež jeho přikázanie jemu se naučíce. 15. stol. Mnč. R. 67. Chceš-li do- konánie dobré učiniti, rozdajž chudým naj- prve dluhy zaplatě, jsú-li kteří. Hus III. 192. A ty spíše vyjda vzdaj jemu dieku. Zvt. otc. 53. a. — c) Konditional. Aby- chom, zahloubíce se do řeči, nezanedbávali ostatních věd; Radí, aby odřekna se ka- nonu řeči, utvořil si nový kanon; Kdy- bychom vládli zvolností, duch náš dosáhna jestoty a uskutečniv všelikou vůli svou, neměl by příčiny . . .; Aby přijda přičinil se o pořádek. Pal. Rdh. I. 9., 50., 404., II. 517. a j. Aby přijeda peníze vzal. Arch. IX. 122. Aby výpisy vypíšíc s sebou vzali. Ib. X. 310. Aby lidé to poznajíce k lep- šiemu se spravovali; Aby přijdúce jedli tělo božie; Aby opanujíce země zahubili všecky. Krnd. 18., 55., 172. Aby s ním vstou- píce do světnice dali se zapsati. Výb. II. 1391. Aby(s) všech pověr ostana Bohu se klaněl. 15. stol. Muč. R. 79. By zbudúce všeho bludu tobě se dostali. Sv. ruk. 47. Mnoho vynaložíce nic bychom zjednali; Aby spolu se sjedouce toho povážili; Ti aby přijmouce k sobě po příteli tu věc mezi nimi zrovnali. Arch. VII. 171., 173., 451. Aby do Prahy přijdúce potom na zaj- tří na hrad se ke mně sešli. Arch. VIII. 312. Aby na úsvitě vstana jel. GR. Tak jest to jisté, jakoby sám Bůh tělesně přijda v uši jejich mluvil. BR. II. 384. b. By pravú zpověď přijmouce skonali. Lg. Kr. v. 278. Aby se toho budúci zhrozíce varo- vali. Vš. Jir. 445. (212.). Kázal, aby Jakuba svážíce k němu přivedli; Král kázal, aby- chom tě svížíce k němu přivedli; Aby ruku naň vlože (jej) uzdravil; Zda by se nade mnou slitujíc mě uzdravil. Pass. mus. 351., 361., 466., 475. Aby takových věcí přestanouce k Bohu volali. Kom. Lab. 32. Ty aby rozkoš přivezmouc po něm šly. Kom. Lab. 103. Vyslali spoluradní, aby je vyslyšíce, nějak srovnali. 1531. Wtr. Obr. 152. Potřebí, abychom odložíce všech ne- volí společně sobě pomáhali. V 16. stol. Ib. 169. Toho jsem úmyslu, abych jel ve středu na Blatnú poodbuda pánuov Trčkuov ; Aby svou povinnosť poznajice zástěru všech ne- pravostí odložili. Arch. IX. 36., 46. Někdy by hřiech měli odpustiece vinu. Št. Kn. š. 155. Aby ji (rybu) zabíjíc upekli; Však viem, že zmaže sě vešken v hovnách vě- domě nesměl by před krále; A tak móž bába knězi hřiechy odpustiti, když proti ní zaviní ulúdě jie dceru; Volenci měli by pro cierkve svaté prospěch zavrhnúc všecky tělesné přiezně, toho voliti; Jed před lidmi pokládáš, aby okusíc jeho i umřeli; I věrně jest knězi kuchmistrovi potřebie, aby opustě kuchmistrstvie vedl právě kněžstvie. Hus I. 212., 303., 340.. 464., III. 178., 242. Aby došli k vítězóm v nebeské královstvie umrúce. Hus I. 323. — Pozn. Přech. pft. Aby poznavše vnikli; Kdybychom vládli zvolností, duch náš dosáhna jestoty a usku- tečniv všelikou vůli svou, nemělby příčiny. Pal. Rdh. I. 355., 404. Pohledávali nových zemí, aby zúrodnivše je vlastní prací, již více nikdy jich neopouštěli; Aby pustivše strach cestu si otevřeli; Radil mu, aby opustiv na čas Rusko vzdálil se ku Pe- čencům. Šf. Strž. II. 21., 64, 93. a j. často. — d) Infinitiv. Buoh muoj přikázal vše prodadúc chudým dati. Pass. Nalézáme ta- kové, kteřížby hotovi byli oči sobě vylou- píce nám je dáti. BR. II. 603. a. — e) Prae- sens historické a všeobecné. Z gruntův svých všecko opustíce utíkají. Pal. Děj. V. I. 390. Já to poznaje na tom jsem, abych vaším pánem milostivým byl. Arch. VII. 75. Obeslaný vyslyše žalobu, může hned odpověď dáti, chce-li. Kol. 10. Ktož opustě poslušenstvie božie a dá se k jinému, ta- kový nepřichází k dobrému konci. Krnd. 18. Jakoby upřímně čisté pravdy hledali, avšak uptajíce se jí k ní nepřistupují. BR. II. 342. a. Ukrojíce krmě nějaké kus na oltář kladou. Ib. 355. a. Ano když do klá- štera vejde panna má do roka rozmysl; i vlasy uřežíc ještě móž ven do stvrzenie. Št. Kn. š. 75. Přistoupě táži se; Za nimi vejda vidím; Nádoby mastí naplníc k obe- cnému užívání dávají. Kom. Lab. 36., 37. Opustě vieru i žádosť duchovních věcí přie-
liš pase čichy své; Utrhač, opustě ctnosti
čisté, válé sě v hřieše; Utrhač opustě
všecky ctnostné skutky bližnieho chopí
se zlých; Zrádce přestúpě pravdu zjevně
miesto pravdy mluví lež; Děti zlé učiniece
i smějí se; Jako mrva upadnúc v oko ne
ihned oslepí oka, tak... . Hus I. 77., 230,
233., 272, 276. Z níž (věže) já dolů po-
hlédna vidím na zemi město jakési; Znikna
toho nic předce nevím. Kom. Lab. 12., 26. — Předčasnosť; v závětí je čas minulý. Uznav toho slušné příčiny to sem rozva- žoval. Arch. VII. 171. Jeden z lidu v hluk střelu pustiv uhodi krále. BO. A tak je zvolivše před sv. apoštoly přivedli. Pass. Schodivši svůj čas porodila syna. Pass. mus. 276. Napsav cedulku pustil mne ; Já srozuměv umlkl jsem. Kom. Lab. 15 , 16. Zpraviv tam svá jednání odešel jsem ; Vy- vedše jej postavili na pranýř. Kom. Podě- kovavše odešli. Kom. Lab. 99. A ten jest trpěv umřel na kříži. Št. Kn š. 12. Odleh- čiv srdci svému tudíž i zapomněl na tram- poty. Č. Kn. š. 113. Vstoupiv do ulice tam se vtáhnouti dal mezi . . . .; Vůdcové moji po mně se pustivše dostihli mne; Svět opustivše mně se oddali. Kom. Lab. 104., 106, 114. — Za tr. času minulého tr. času přítomného sloves dokonavých (str. 139. b. dole). Komu bylo těchto pramenů okusiti, ten opovrhna vší nízkou zeminou posvětil sebe službě nebes. Pal. Rdh. I. 413. Onino pokoříce se vůli vůdce postu- povali za jeho kynutím. Šf. Strž. II. 22. A oni odemknouce nenašli jsou nic; A po tom trhu vejda do domu bořil některé věci. NB. Tč. 198., 259. Umřel kšaftu ne- účině. V. Pobera to, což mi se líbilo, zase jsem vystoupil. GR. Biskup tu zápal po- lože dále do svatyně jíti musil. BR. II. 760. b. Jiný ostana šel zase (dále). Kom. Lab. 19. Tehdá poutník ihned nůž vytrhna sě zabil; Tehda císař před nimi padna Boha pochválil; S stola chleba ukradna dětem dal. Pass. mus. 356., 369., 465. Vyjda se mnou na pole chtěl slyšeti; Domů se navrátě ohlásil jsem; Přijma dobrodiní toto bydlel s ním. Kom. (Km. 1890. v čl. o Kom.). Šalomoun všechen svět projda naposledy pověděl; Ten přivina se ke mně dotazoval se; Já hlavy přizdvihna přiro- zeně hleděti jsem mohl ; Každý cedulku vytáhna do ulice běžel; Jiný přijda plet se mu v to ; Jiný vstana zaše šel; Přijdouc podívali se; Některý jiného odstrče hned zase od jiného odstrčen byl; Protrouc sobě oči před brány běželi; Přijda roztrhl mu jej (měšec); Tam někde (měšcem) zavadě jej sobě odčesl; Vpravě se (konečně v ob- chod) všecko zpět mu šlo; Nespravíc nic rozprchli se ; V tom jeden vystoupě volal. Kom. Lab. 6., 9., 12., 14., 17., 19., 21 , 25., 27., 40., 44. atd. (Tak tam často). — Str. 141. b. ad Jak. A jistěj' hněv veliká ne- pravosť, neb jím člověk až jako oslna často učiní, jehož mú nejednú potom žel bude. Št. Kn. š. 183.— Str. 141. B. T. nespojitý Děkujíc pánu Bohu šťastně se nám vede. Pal. Děj. IV. 2. 340. A tu spolu něco po- jednavše jel sem k p. Húkvicovi! Páni vy- slyševše je obojie i rozkázáno jim takto. Arch. VII. 133., 451. a tak tam často. Na- pravíce se (vy) sami prve potom budem rádi od vás naučení přijímati. Krud. 4. A oni přijevše s ním tam, tu jest jie k svým erbóm penězy svými připovídal před hor- ným a konšely; Potom sediec za stolem a jedúce první krmi přišla jest dievka její; My z kunštu přísnosti nečiníce z tej řeči také jeden druhému nic povinovat nenie. NB. Tč. 28., 180., 235. V té jeskyni na pravé straně do ní vcházeje, jest hrob mra- morový. Har. I. 193. Druhý kuor jsú arch- andělé čtúc vzhuoru. Št. Kn. š. 178. To nepřítelkyně její zvěděvši sželilo se jie toho, že . . . Hus III. 2. Však my se také na Turky strojíce sluší se nám opatřovati. Arch. IX. 105. Až mi srdce tlouklo na to hledě ; Vidím jiné sklopě hlavu s kornelem choditi; Mysle že pojedeme, anť my tu den stojíme. Kom. Lab. 18., 22., 30. Tyto řeči slyše já, každý souditi můž, jak mi k mysli bylo. Ib. 92. Třebaj' nám prositi vstávajíc i lehajíc. Št. Kn. š. 51. Ukázalo se mnoho lososů skákajíce z toho slapu a tepouce se nad vodou. Let. 281. — Cf. List. fil. 1882. 301., Jir. Nkr. 350.—352 , 373.-375., Gb. Ml. II. 169. nn., 173.—176., Brt. Ruk. 59. nn. T. nespojitý. Gb. Ml. II. 173. T. střídný. Brt. Ruk 61. T. nesprávný ve středověké době. Brt. Ruk. IV., V. Kdy a jak ho užíváme ; chybné užívání ho. D. Lhrg. 262 nn. Nepravidelné užívání způ- sobů přechodních. V progr. kralovehrad. gymnasia za r. 1860. Naps. Jos. Vinohrad- ský. — Osv. 1886.1028. - O užívám přech. na Mor. Vz Brt. D. 26., 77., 90., 93., 122., 194.—195., Osv. 1884. 59. (Brt.). — Str. 144. a. 23. ř. zd. za: nasl) polož: . — V 8. ř. zd. za řeči polož: 1874.