Tráviti
Tráviti, trav, trávě (íc), il, en, ení; trá- vívati. T., od kořene tru (krmiti). Mz. 415. Cf. Natrutiti. Mkl. B. 437. — T. = zažívati, verdauen; krmiti se, žíti, zehren, leben; (jedením) spotřebovati, zničiti, zehren, ver- zehren; nezdravým něčím krmiti, vergiften; se = umenšovati se, zehren. Jg. — abs. Ža- ludek tvůj dobře tráví. Us. Víno tráví. D. Ktož viece tráví, než móž jmieti, bývá chud. BO. Vodě přátely trávě, nakládaje. Půh. I. 150. Trávil jsem více, nežli těch peněz jest. Půh. I. 341. — co, koho. T. starou zásobu (spotřebovati). Jg. Zahálčivý život t., věk, čas, V., svá léta. D. Nočky (noci) som travila (bděla jsem). Slov. Obviňovali je, že tráví lidi. Ml. — co, se kde. čas v hospodě trá- viti. V. Nad okrskem hvězdným trávili chvíle blažené. Ráj. Svá poslední léta v klá- šteře trávil. Ml. Dva dni trávil na břehu, šp. prý m.: prodléval, pobyl, prožil; ale káraná vazba jest dobra, cf. násl. Věk svůj při někom tráviti. Us. Dch. Žoldnéře své na radnici trávili (živili). Bart. A více že u mne trávil se svými tovařiši a koňmi. Půh. I. 284. Svůj mladý věk trávit musím jako panna v klášteře. Sš. P. 635. Již prý vešlo ve zvyk prodlévati sněmováním z úmysla, aby chudší zemané, nemohouce dlouhý čas na sněmě tráviti, rozjeli se před koncem. Pal. Dj. III. 3. 246. V Praze je dobře t. Us. Víno tráví se v sudu. D. T. život, zimu v městě. Ml. — jak: t. na své (na své živ býti). Pref. Neměli nač déle t. Čr. Jiřík praví, že nemá o čem býti a nač tráviti, a že ho z domu ven honí. NB. Tč. 203. Pyšně se odievá na almužnu a tráví, ano lidé to zjevně vědie. Hus II. 316. Na cizí měšec tráviti. Reš. Čas na pláči t. Mkl. S. 667. — co v čem (s kým). Celé živobytí ve hře t. Bern. T. dny v zahálce, Kram., ve štěstí. Br. Čas v obžerství s někým tráviti. Chč. 303. Život v darebnosti t. Slov. Tč. Čas svůj máš t. v dobrém živobytí. Mor. Tč. Svůj čas v klevetách t. Chč. 451. — komu. Ža- ludek mu špatně tráví. Us. Dch. — po čem. Po tom by mohl myši t. (tak to v žaludku tráví). U Žamb. Dv. — z čeho: ze svého. D. — kdy. Za těch těžkých časů nemůžeme skvostně t. Ml. — co, koho čím (jak): horkem, plamenem něco t., čas hrou, V., někoho jedem. BR. II. 703., Chč. 380., V. Pod sladkým medem tráví lidé lidi jedem. Č. — co jak dlouho. Věk do šedin tráviti. Kom. — s adv. Skvostně t. (žíti), Reš., špatně. Šp.