1. Trávník
1. Trávník, u, trávníček, čku, m. = drn zelený, místo travou obrostlé, pažit, úpor, der Rasen, Anger, Grasplatz. V. Ležeti na t-ku, Us., v t-ku; po t-ku se proháněti; na t-ku husy pásti; t. popelem mrviti. Us. Na- šel ho za kamny na trávníku (zvl. když se zloděj vymlouvá, že věc našel. Vz Výmluva). C. Byli jsme na t-kách, auf den Weide- plätzen. Us. Šd. Tečou dvě vody, obě proti sobě, mezi vodama trávníček zelený; Zka- zuju mu toli zdraví, co je na trávničku trávy; Viděla sem ho hen (= tam) v há- jíčku, seděl tam s jinú na trávníčku; Před naše (před naší chalupou) je pěkný, hrubý trávník zelený. Sš. P. 48'., 114., 331., 606. Sady také i s řekami i s pastvami i s tráv- níky, a což k tomu přísluší. Půh. I. 269. T-ky, die Hutweide. Na t-kách. Šd.