Trestání
Trestání, n. = kárání, pokuta, kázeň, das Strafen, die Strafe. T. trpěti, snášeti, nésti; těžké t. podniknouti; t. na těle, na hrdle, na měšči; v přísné t. bráti, vzíti; t. prominouti. V. T. na hrdle změkčeno bývá vypověděním. Kom. J. 671. Bez t. zůstávati. Er. Vz Trest. Ouředník rychtáři poručil je do t. vzíti. Břez. 159. Jeden z nich poslu- šenství zachovati nechtěl, tak že jej sotva do t. připravil. Ib. Trestáni holí (slov. pa- licí), die Züchtigung mit Stockstreichen. J. tr. Jestliže by oni skrze takové jich zlé činy jakého t. hodni byli. NB. Tč. Hanlivé t. Jel. En. m. 70. Soudce snaží se ortelem svým v t. bráti ty, kteréž žalobník hodné býti t. ukázal. Bdž. 2. T. hříchův. Pal. III. 3. 63. Lebo sa ja bojím božského trestaná na mojém statečku. Sl. ps. 71. 72. Den tresk- tání a úkora. BO. Lid vida nehodného syna, má sě sjíti k trestánie, buď syn číž člověk; T. neb káránie nezřiezené trpěl jest spasitel náš, proto že řádem tresktal jest zlosť lid- skú a zvláště kněžskú; V t. zavierá se zpra- venie, tak že každý, ktož chce tresktati, ten má spraviti. Hus I. 143., 239. Ucho, kteréž slyší tresktánie, jest ucho života t. j. vede k životu dobrému; T. přijmi rád; Ktož zamietá t., ten nenávidí duše své, ale ktož přivoluje trestáním, vladař jest srdcě; Ktož zamietá t., ten sobě škodí; Převrácení těžce sě spravují t. j. tresktáním polepšují; T. milosrdného nemá nikto zavrci; T. las- kavé jest každému přikázáno od Krista; Abychom my, ač vieme jich zlé činy, v tu dobu přemlčeli, proto abychom dobrého t. neproměnili v prchlivé bráněnie; Obyčej hřešenie netrpí t. Hus I. 246., 247., 282., 382., 383., II. 120., 437. (Tč. ). Bez t. svět by zhynul z ludskej bezbožnosti; Skrovné t. od hříchu brání; Vdovy utiskání není bez t.; Světské t. od zlosti brání; Dosť je času ku trestání. Na Mor. a Slov. Tč. T. jednoho skrotí desátého. Pk. — T. slovy = domluva, die Scheltung, Zurechtweisung. V.