Trh
Trh, skand. torg, dan. toro. Šf. Strž. I. 481. Cf. Mkl. Etym. 354., Zbrt. 108., 138., 139., Cor. jur. IV. 3. 2. 447., Zř. zem. 470., 700., Kram. Slov., Sdl Hr. 182., Rk. Sl. — T. = kupování a prodávání. V trh dědic- tvie sirotčího vejíti. Vš. 256. V trhu aby nižádného neoklamávali. Výb. II. 1433. Ne- dostatek kazí trh. Mus. 1880. 462. — Št. Kn. š. 173., 204., Wtr. Obr. 793. T. a ži- vot v nich v Čech. v 15. a 16. stol. Vz Wtr. Obr. 590. nn. — T. = smlouva trhová. Za kteréž dědiny trhem dal 236 grošů. Arch. III. 344. — T. = veřejné kupování atd. T. denní, dobytčí, huntýřský, týdenní, čtvrt- letní, rybný, Us. Pdl., literarní, Lum., velký (= zimní). Němc. Plat od trhu. Vz Výb. I. 971. Čeho je na trhu nejvíc? Řečí. Brt. Vedeš-li dobytče na trh, vezmi z lávky, kudy nejvíc lidí chodí, tři kousky dřeva a schovej je u sebe a budeš míti mnoho kupců. U Kr. Hrad. Kšť. — T. = tržiště. Bibl. mik. Sir. 12. 38.