Triumf
Triumf, u, m., z lat. triumphus a to z řec. &Qtaf, ißoc = slavný průvod n. vjezd římských vůdců do Říma, obdrželi-li veliké vítězství; též vítězství samo, der Triumph, das Sieges- gepränge, die Siegesfeier (Sieg). Vz S. N., Vlšk. 459. — 465. Vítězosláva.. Šm. T. slaviti. Br. T. nad nepřátely obdržel. — T. = vůbec plesání nad obdrženém vítězství, vítězná ra- dosť, radovánky, der Triumph, die Freude. T. držeti (slaviti), vésti. Jg. Triumfator, a, m. = kdo vítězství slaví, der Triumphator. Vz Vlšk. 89., 126.