Trnouti
Trnouti, trnu, trň, trna (ouc), ul, utí = třásti se, brněti, dřevěněti, mrtvěti, zittern, starren, beben. Jg. Od trBpB, rigere. Mkl. B. 428. T. místo trpnouti. Listy filol. 1877. 303. (Gb. ), Bž. 47. — abs. Bezednou pro- pasť zahlídna všechen jsem trnul. Sych. Trnó chlapci, trnó, už jich vezó k Brnó. Sš. P. 574. Všichni trnuli. BR. II. 142. a. Voda trne, german. m.: tuhne, mrzne. Jg. — čím (proč): strachem, zimou, V., udi- vením, Us., děsem. Dch., V. — komu. Trne mi noha, ruka, Ros., srdce, Kom., zub. Us. Až mi srdce trnulo na to hledě. Brt. S. 114. — kde. Žíly v těle trnou. L. Hrůzou mi v těle kosti trnou. Kom. — od čeho. Od leknutí všechen trnu. Ros. — oč: o své panství. Ráj. — nad něčím. Br. — kdy. Při udeření blesku vždy trne. — po čem. Kysela jim navařil, až po něm zuby trnuly. Č.