Trnouti
Trnouti m. trpnúti, subst. utrpení. List. filol. IV. 303., 1884. 273. — čím (kde). Slastí i bolem t-la v něm duše. Šml. T. hořem, Msn., nejistotou, Lpř., bázní. Kká. — kde Před jeho mocí trnou nebesa i země. Mž. 110. Nad tím srdce v hloubi mile t-lo. Osv. I. 273.