Trokar
Trokar, u, m. (z fr. troicart, Mz. 353. ) = nástroj, jehož se užívá v lékařství k vy- pouštění tekutin (ku př. při vodnatelnosti; n. plynů nahromaděných v těle živočichův (ku př. když se dobytče jetelem překrmí), der Trokar. Vz více v S. N. T., trojcep, Rk., trojhraný bodec. T. na koně, na ote- vření dychavice; t. při nadmutí dobytka s jednou n. více trubkami; t. pro ovce; t. na zasazování kroužku do chřípí (divokých býků). Vz Nástroje pro dobytčí lékaře. Cn.