Troska
Troska, y, f. = kusy něčeho rozbitého, ku př. lodí, das Wrack. T. lodní. Č. Tru- chliti nad troskami zmařených nadějí. Dch. V trosky se rozpadnouti. Dch. Spatřují se znamenité trosky či zříceniny slavných bu- dov. Sš. Sk. 95. — T. (zastar. ), trůska (lépe než: truska, V. ) = nečistota od kovu atd. odcházející, die Schlacke, der Schlac- ken. Jg. Trozka. MV. Vyvařím až do čista trusku tvou a odejmu všecek čistec tvůj. Bart. 348. 32. Dům něčí v trůsku obrátiti; stříbro obrátilo se v trůsky. Br. Ze zlého železa moc trůsek bývá. Bern. Trůsky shá- něti, odmítati. Us. T-ku střiebra učinili sú prostřed peci. BO. Všichni obrátili sú sě v trosku (škvár). BO. Trusky od zkujňo- vání, die Frischschlacken. Nz. Klada k tru- skám nádhernosť palácovu. Č. Rž. stol. 49. T. a škváry hutnické; A čistí všecky t-ky umění různých. Pal. Dj. II. 1. 296., III. 2. 224., 3. 81. Pravda boží má v utrobě lidí trůsky starého Adama vymítiti. Zlato pouští t-ku svou. Sš. J. 267., Oa. 190. Truska ko- vářská = škvár. Ob. Oheň ukazuje, co jest zlato a co t. BR. II. 539. a. Má trůsky za zlato. V: 5 Nedorozumění. Prov. — Trosky, pl., f., jméno sbořeného hradu u Hrubé Skály (u Turnova). Dále k t-kám jdú. Rkk. 36. Vz Tk. IV. 743., S. N. — Trosky = trůsky = muší a housenčí vejce. Mor. Brt.