Troskot
Troskot, u, m. = třeskot, das Gekrach. Ros. Hrom zvuku svého vydává t. Kom. — T. = troskotání, das Scheitern. Řím sám od něho před rozbitím a troskotem bludův ochráněn; Vidím bouři, která t-tem obtěž- kána jest. Ješto již byl aspoň třikrát t-kot lodě zkusil. Sš. I. 11., II. 47., Sk. 283. (Hý. ).