Troskotati
Troskotati, -kotám a -koci; troskotávati. T. = skřípati, knirschen, krachen. — čím: zuby. V. — T. = lomiti, bořiti, zertrüm- mern, zerschlagen, zerbrechen. — co, koho: maňasy. Kom. L. Bouře troskoce koráby. Kos. Ol. I. 193. — se od čeho. Lodička troskotáše sě od násilé mořského. ZN. — co oč. Mysliteli o Bohu mimo křesťanskou víru badajícímu a skoumajícímu se přihází, že o skálu nutnosti veškeru loď či budovu myšlének svých troskotá. Sš. J. 87. — se čím. Zadek lodi troskotal se násilím moře. Sš. Sk. 286. (Hý. ) Loď násilím vln se tros- kotala. 3r. — se kde. Vsě kosti sě v něm troskociú. St. skl. I. 123. — Dle Prk. lépe: rozkotati.