Trouba
Trouba. Mkl. Etym. 362. Co chvály hodno, tomu netřeba trub. Us. Rgl. Po trú- bách s někým jednati (ne přímo, nýbrž ji- nými lidmi). Wtr. exc. — T. = nástroj k pu- zení vody atd. T. s hrdlem, Muffenrohr, n , odpadací, ventilační, Zpr. arch., zhušťovací, pohyblivá. NA. — T. k pečení. Už se půl hodiny topí a v troubě může kočka poho- dlně spáti. Us. Kšť. — T. sena = řada shra- baného sena, jež se shrnuje v kopku. Us. Nov. — T. = hlupák. Trúba trúbská (sesil- něná nadávka). Brt. — T. plátna. Plátno a sukno kupovali a prodávali na trouby. Mus. 1884. 444.