1. Troud
1. Troud (zastr. trúd, v MV. trud), u, m., od tř-íti. T. = spálený šat atd. k roz- dělávání ohně, der Zunder; na Slov. také hubka, der Zündschwamm. Bern. Strsl. trądiB, polyporus fomentarius, der Feuerschwamm, rus trutB. Sr. lit. trandis. Staub, den der Holzwurm macht; kořen asi trend od ter v tr?ti. Mkl. L. 100. (Hý. ). Troudem dýmku zapáliti. Us. Šd. T. brzo jiskrou chytí. Ros. Troud napáliti. D. K rozsvěcování křesadlo s troudem, ocelí, křesacím kamenem a sir- kami ať jest tu. Kom. Běhá jako s troudem (rychle, aby mu neuhaslo, aby nezmeškal). Us. Němc, Sml., Bda., Stf. Jste výborný t. (popudlivý)., Sych., Č., Šm. Peníze železo, šaty troud. Č. M. 162. Původ a t. mnohých roztržitostí. Cíl a prakt. Tato vetchá tka- nina sype se jako t. Dch.