Troufati
Troufati, troufávati, z střněm. triuven, trouwen. Mz. 353. — T. = naději míti, hoffen, trauen. — abs. Kdo troufá, nezoufá. Bern. Jak ťa do rady volajú, keď trúfáš, iť móžeš. Na Slov. Tč. — že, aby, inft. Troufám, že... Pam. kut. Net-fám, abych to učinil. D. Jestli trúfáš, že máš sílu v těle, nedávaj sa do každého směle. Na Slov. Tč. Tím hladu zahnati žádný netroufal. Kram. Ne- troufám si do toho se dáti. D. Troufá si to dovésti. Us. — o čem. Já o tom netroufám. U Rychn. — na čem. Jak netroufáš na tvej síle, nech druhých v pokoji; Kdo ne- troufá na svej síle s rozumem bojuje. Na Slov. Tč. — oč. Žádný mu o jeho zdraví netroufá. Čern. — čemu (spoléhati nač). Špatnému svému počtu netroufajíce na zámek se obrátili. Sl. Uh. I. 21. Když mu nikdo nic neřekne, teprv si troufá. Us. Dch. Ve- lice si troufá (je domýšlivý). Us. Šd. K ho- rám, chlapci, k horám, kdo trófáte nohám, a já také k lesu ten palášek nesu. Sš. P. 799. Každá strana sobě troufá a proto vy- soko měří. Žer. 16. Lékaři mu již netrou- fají, netuší, gaben ihn auf. Brt. — si: wa- gen. Netroufám si to říci. Us. Prk.