Trpočiti
Trpočiti, il, en, ení, zastr. = nésti, po- hybovati, puditi, strkati, stossen, bewegen, tragen. Cf. Mus. 1854. 267. — koho. Smrť trpočí je, kamž oni nechtie. Št. — koho kam: do žaláře. Leg. — koho kam s kým (čím). Jako voda, ješto v duol trpočí s sebú lidská srdce. Ms. o korábu Noe. U veliké a hořké moře je (lidi povodeň) trpočí s sebú. Ib. Osmé nebe jiné kruhy nižší s sebú tr- počí vůkol protiv jich běhu, tak ež prúze je svým během trpočie, nežli jdú oni svým. St., Výb. I. 655.