Trsť
Trsť, i, f., na Slov. = trest, třtina, Rohr, n. Ani trsť se bez větru nehýbe. Prov. Bern. Věter smreka vyvrátí a trsť jenom ohne; čím víc věter pofukuje, tím sa více trsť snižuje. Na Slov. Tč. Lopenické sady rjedké, lopenické dzjevky cjenké; také cjenké jako trsci, ohýbajú sa mi v hrsci. Sš. P. 363. Trsti ihned jakž vietr dotkne, na stranu jí hne; T. větrem klacená; I řie- kali sú klekajíce a tepúce trstí v hlavu: Zdráv, králi židovský. Hus II. 17., 18., 79. Klátí se co t. na bahně. Vz Nestálý. Lb. Vz Tresť, Trstina.