Trubač
Trubač, e, m. = kdo na troubu troubí. V., Tk. II. 379., 382. Der Hornist, Trom- peter. T. při pěchotě, hradebnictvu, zá- kopnictvu, u myslivců, praporní, plukovní, divisní, batterijní, setninný. Čsk. Ach tru- bači něpotrubuj, milého mi ze sna něpro- budzuj; Trubte trubači vesele, dokad já mám zelený věnec na hlavě. Sš. P. 238., 798. — T. = hlasatel, der Verkünder, Herold. Jest sám svým trubačem (sám se chválí). Ros., Č. — T. = hlupák, Tölpel. Us. — T. = rostlina, bignonia, die Trom- petenblume. T. korkový, b. aequinoctialis, křížový, b. crucigera, bělodřevý, b. leuco- xylon, barvířský, b. chia. Rstp. 1215. — T., osob. jm. Tk. V. 86. T. Jan. 1528. Jir. H. 1. II. 296.