Trunk, truňk
Trunk, truňk, u, trúnek, truněk, ňku, truneček, trunček, čku, m., z něm. der Trunk = jedno napití, nápitek. Hluché, kraví trunky dělati (silné bez oddechnutí; přílišně píti). Vz Opilec, V., Č. T-y se pře- máhati, se přebrati, obtížiti, hlavu podebrati, podkouřiti. V. Trunk na podušku udělati (dlouho na noc píti). V. Holubí t-ky dělá, proto se hned ožere. Mus., Č. Připíjejí jedni druhým veselé nápitky (truňky). Kom. A žid boje se, aby jej, jsa při trunku, nezabodl, odpověděl mu: Żaplatils, já tebe z toho propúštiem. NB. Tč. 31. T. vína, t. na roz- chodnou. Us. T. udělati. V. Pod trunkem býti (opilým). V. — T. = nápoj. T. milosti (ženské), frejířský. V. Trunkem přemožený. Vz Opilý. Us. Sn. — T. = široké a vyduté táhlo pístu na lodích šroubových. Vz KP. II. 378.