1. Trupel
1. Trupel, ple, m. = kus něčeho nevy- dělaný, ein Klumpen. Příp. -el (-bljB). Mkl. B. 114. Člověka z trupie hliny stvořil. BR. II. 336. Tělo jeho v trupel (= v prach) se rozpadlo. Us. Dbv. T. hlíny, rudy, železa, stříbra. Ros. V hrnčířství = kus hlíny stru- hem ostrouhaný a okulacený, však ještě ne- zválený. Us. Dch. Hlina nabijí se do špalku, dříve než struhem se strouhá. Potom dává se do truplů a je-li dosti vypracovaná, válí se a rozděluje v stejně veliké hrudky, z kte- rých se dělají hrnce. Mý. Či nemá moc hrnčíř nad hlinou, z téhož truplu udělati nádobu nu sice ke cti. onu pak ku potupě? Sš. I. 101. (Hý. ). Lidé jsou t-pel hlíny. Br. T. země, Erdklumpen, m. V. T., na Mor. = nepálená cihla, vepřovice, aegyptischer Ziegel. — T. stromu = kmen bez větví, der Rumpf. Vz Trupec. Kom. — T. = hlupák, Tölpel, m. Aesop. — T. = trypel. Vz Tripel.