Tržeti
Tržeti, tržu, žíš, 3. pl. -ží; tržal, trželi. Cf. List. fil. 1882. 299., 1884. 465. — koho. Kdy ho trží mysl po rozkošné chuti. Št. Uč. 100. b. — koho jak. Druhý s posmě- chem tu pannu trže. Ttistr. 116. — koho k čemu. K němuž jejie prosba trží. Kat. 845. — Št. Kn. š. 42., 110, 104., Št. N. 253. — po čem. Když člověka trží mysl po rozkošné chuti krmí neb pitie. Št. Kn. š. 182. 35.