Třeskati
Třeskati, třaskati (zastr. ), třískati, (třís- kám a tříšti, eš); třeskávati, třaskávati, třískávati; třesknouti, třasknouti, třísknouti, knul a kl, ut, utí; třeštěti, 3. os. pl. -ští, ěl, ění. T. = třesk dělati, knallen, krachen; žvaniti, blafati, unnütz plaudern, schwätzen; rozbíjeti, schmettern, zerschmettern. Jg. — abs. To stavení třeští (strojí se ku sbo- ření). Plamen třeští. Jel. Až kosti třeštěly. D. Kyj třeští, když se láme. Co po malu třeští, rádo se zláme. Prov. Zima, až třeští. Na Slov. Třeští led. D. Hrom tříská. Plk. Netřeskej (nežvaň)! Us. Budu třískati (mlu- viti), jako báča starý. Na Mor. Kol. ván. Žena má okno ohradí; v tej chvíli třeskne; i die má žena: Ouvé svaté Maří, jižť jsú jej zabili. NB. Tč. 251. — kde. Sůl v ohni třeští (třesk dělá, praská). Us. Něco pod kamny t-lo, za kamny. Us. — (co, koho) čím, womit ein Getöse, Gekrache machen, knallen, klatschen. Jg. Lokty ho tříská, až ho někdy i s lavice shodí. Sš. P. 764. Ona třískla dveřmi za ním. Us. Šd. Vítr třeská (tříská) okny, dveřmi. Ros. Co tak těmi dveřmi třískáš? Ros. Třeskl dveřmi a šel po svých. T. něco kladivem, někoho holí (bíti). — (čím) kam. Tříská na dvéře. D. T-ti pěstí na stůl. Sych. Třískal holí do hrnců. Us. Truchlou zprávu někomu ve sluch t. Dch. — od čeho. Dříví od ohně třaská. L. — koho za co. Duší lidských za bídné marnosti tříště (tříská). Kom. — někomu = nadávati, hubovati, plísniti, hunzen, aushunzen. D. — jak (koho proč). Třískal ho pro neposlušnosť bez smilování do krve (tloukl). Us. Třieská jakžto z hromu. Jir. Anth. I. 150. Vztekle kolem sebe t., mlátiti. Us. Dch.