Třeštiti
Třeštiti, il, ěn, ění; třeštívati. Strsl. tře- štiti od tr?skcb, ferire. Mkl. B. 437. (Hý. ). — T. = uhoditi až třeskne, třesknouti, schlagen, dass es kracht. Na Slov. — koho čím jak. On ho kyjom třeščil po hlavě až k usmr- cenie. Slov. Tč. — T. = nepokojiti, trápiti, einen narren, wahnsinnig machen, betrüben, aufziehen. — koho. Nač ho třeštíš? Ros. T. hlavu. Bern. — co komu. Ta věc mu třeští mozek. Ros. — koho čím. Sebe i jiné třeští černým uměním. Kom. — za koho = tr- pěti, leiden, Schaden leiden. Mor. Mtl., Tč. — co: zrak, sinnlos stieren. Dch. — čím kam. Tiem udeřením od železa i od lesa (dřeva) dřizky (tříštky) v nebesa od těch kol třeštiechu (lítaly). Kat. 2886. — se = házeti sebou, tlouci se, sich schlagen, flattern; blázniti se, trápiti se, sinnlos werden, toben, rasen, schwärmen. Jg. — se kde. Pták se třeští v kleci. Jg. — se po kom = blá- zniti se, žádati si ho. Us. On se po té dívce třeští. Dch. — se proč. Ros. — se kam. Jak třeští zrak se na oheň. Kká. Š. 52.