Tří- (tré-, troj-) úhelník
Tří- (tré-, troj-) úhelník, u, m., tří- hraník, triangulum, rcíyowov, das Dreieck. T. jest obrazec třemi rovnými hranami za- vřený. Log. T. jest plocha třemi stranami obmezená. Sedl. T. v rovině jest přímočárný obrazec omezený třemi přímkami. V pravo- úhlém t-ku slove nejdelší strana, ležící proti pravému úhlu, přeponou n. podponou (hy- potenusou) a obě ostatní odvěsnými (ka- thetami); strana základní n. podstava t-u. T. sfaerický slove obrazec na kouli omezený oblouky tří největších kruhů koule. Vz více v S. N. T. ostroúhlý, pravoúhlý, tupoúhlý. S. N. T. stejnohranný, stejnoramenný, gleich- schenkelig, lichostranný, ungleichseitig, pří- moúhelný, rechtwinkelig, kosoúhelný, schief- winkelig, ostrý n. ostroúhelný, spitzwinkelig, Sedl.; plochý, flach, přímočárný, eben-, ge- radlinig; sfaerický, kulitý, křivočárný, sphä- risch, krummlinig; rovnostranný, gleichsei- tig, nerovnostranný, ungleichseitig, pravo- úhelný, rechtwinkelig, tupoúhelný, stumpf- winkelig, pravidelný n. rovnostranný, regel- mässig, gleichseitig, větší, menší; kruh do t-u vepsati; t. sestaviti, sestrojiti, ze stran a z úhlů složiti. Nz. T. arithmetický Pascalův. Stč. Alg. 46. T. vrcholový, das Scheiteldrei- eck; t. kruhem obepsati; kruh t-kem obe- psati; dva t-ky mají dvě strany vespolek rovné. Nz. Vz Pravítko.