Tříbiti
Tříbiti, il, en, ení; tříbívati. Strsl. trebiti, g zvl. obilí, cíditi, podsívati, sieben, sichten; potírati, hubiti, aufreiben, vertilgen; se = díti se, vor sich gehen. Jg. — abs. Tříbeni budete jako plevy, kteréž pomíjejí. Br. — co, koho. T. obilí, Us., mouku. Orb. p. T. pšenici. Bj. Čápi hady tříbili aneb pojedli. Štelc. — co, koho čím. Před časy obilí tříbívali tříbem. Kom. Pokušením někoho t. Br. — koho jak. Že těch, kteříž jejich nepřátelé jsou, nenávidí a je podlé své nej- větší mocnosti s pomoci pána Boha všemo- houcího t. budou a chtějí. Skl. — co od čeho. Krajinu od pařezů tříbiti. Us. Dch. — se s kým. Tříbili (= přebírali) se s nimi jako s plevami. Bart. — co, koho skrze co: pokolení lidské skrze paliče t. Br. — kde. Satan svaté sobě na říčici podané t. se snaží. Kom. Bůh židy pod správou řím- skou předivně tříbil (sužoval). Plác. — se = díti se. Mnohé neřesti se tříbily. V.