TřímatiTřímati. Mkl. Etym. 362. —
co: číši, lodi kormidlo, Čch., Man. Cizí třímá vítěze půda. Msn. Or. 19. Slechta pole třímá. Kká. Nech ho (dzevče) sebe (sobě) trímajú (po- drží). Sl. spv. I. 14. Když vichor větve třímá. Čch. Dg. v Kv. 1884. 735. —
co čím. Zmozolenou dlaní třímám prostou kleč. Čch. Bur. —
kde. T. si něco
v lok- tech. Kká. Klíč ve pravici jako dýku tří- mal. Kká. Td. 164. —
co jak dlouho. Vždy jsem
od rána (jej) meč třímal až po večer. Kká. Td. 349. —
co kam. Nad moře svou náruč třímá. Kká. K sl. j. 107.