1. Tříska
1. Tříska (zastr. třístka), tříšťka, tří- stečka, třístička, y, f. = kus odštípeného dřeva, der Holzspan, Span, Splint, der Splitter Cf. Dřízha. T-ky lískové k čeření (y pivovárství;, Šp., tříslová, der Lohspan. Šp. T-ky tesařské: otesky. T-ka někdy = dračka, dřezha, dřízha, der Span. Šp. Dřízka. Kat. 2885. Třísky od dříví, V., ze dřeva. D. Tesař otesává a třísky odletují. Kom. Z třísek otýpky skládati; Lodí na proudě řeky jako t. se zmítala; Třísky roztřískané lodí. Kom. Mlátil do toho, až z toho t-ky lítaly. Us. Dch. Ať aspoň nařeže tříštěk, když nemá nic jiného na práci. Us. Dch. Vís-li, na koho ty třísky prší (na koho na- ráží)? Vz Narážení. Č, Mus. T-u si zadrh- nouti, do prstu zadříti, vyndati, vypíchnouti. Us. Když dub padne, ledakdo třísky sbírá (po bohatém mnohý dědí). Prov. Místo peřin prachových dají t-ek jedlových. SŠ. P. 776. Protož my křesťané sbieráme drva n. třiesky v svátek, neb sbieráme hřiechy, abychme hořeli u věčném ohni. Hus I. 131. Plove jako zednická t. Us. Je jako t. (tenký, hu- bený). Us. Šd. Suchý jako t. Dch. T. ne- padne daleko od pně. Pk. Má třísky za ušima (o větroplachu; o lstivém). Prov. na Slov.