Tudíž
Tudíž (zastr. tuděž, tudiež; na Sloven. taděž; ne: tudíž), adv. místa: zde, tudy, hier, da, daselbst. Skrze chovatelnici vejde a tudíž vyjde. BO., V. Jakož tudiež psáno stojí. St. skl. Tudiež Maria pohřebe svój duch v rově podlé tebe. Hr. rk. 123. — T. = sem, tam, hieher, dahin. Bychom mohli tudiež přieti (přijíti), kdež jest ona. St. skl. — T. = podobně, rovněž, také, im Gleichen, dem zu Folge, eben auch. I dnes, ktož sě pýchú nadme, tudiež do pekla upadne. Smil v. 1224. Ponvadž jest zboží jeho i t. klá- šteří, aby to sám súdil, jakž ráčí; Z její věna t. z Jiříkovic. Půh. II. 323., 28. (Tč. ). Abyste nám zprávu dali, kterak sě krajčíři u vás v těch nadepsaných třech kusech a v jiných t. proti blanařóm zachovávají. NB. Té. 267. I tudíž co se Rúska dotýče, to jest pravil na smrtelné posteli s dobrú pa- mětí, že od Rúska těch 35 zl. nevzal; Alšík muže jejího i ji tudíž z 10 zl. napomínal; Pravil, že po jeho smrti s židem a t. s nie mluvíval; Potrhl se na Řehoře s oštípem a t. potom syn jeho s mečem; Zachovánie své i tudiež rodičuov svých okázali. NB. Tč. 26., 38., 50., 243., 288. Přivolal všeckny kniežata i pány, tudiež i s ciesařovú. GR. Aby Čechové a t. Slováci čísti mohli. Aqu. Budeš-li tak štědře darovati, t. v chudobu a nouzi přijdeš. V. Já vedlé žádosti tvé, t. i mé povinnosti. Štěst. — T., adv. času = té doby, hned, brzo, sogleich, bald, auf der Stelle, im Kurzen. V. Žádosť očí potupena bývá, když kdo pomyslí na to, že má tudíž všecko opustiti. V. Lépe, aby člověk se nezrodil, aneb t. pošel. Hlas. Tudížby se navrátilo království k domu Davidovu. Br. T. to bude (mox, hned). Počkaj, t. přijde. Mor. Brt. Protož i my nestěžujeme sobě snášeti toho, což Bůh kdy na nás vzkládá vědouce, že t. vysvobozeni z toho budeme. Br. Po kterémžto zavesenie tudiež u jed- noho z těch dvú spolupřísežných zapálili. NB. Tč. 85. — Poznam. Tudíž neznamená proto, tedy, tím způsobem. Vypravování ne- určité a tudyž (ne: tudíž) nehistorické. Jg.