Tuf, tof
Tuf, tof, u, m., z lat. tophus = kámen vápenatý, der Tufstein, Tuff. Nz., Jg. Tuf vápenný, der Kalktuff. Nz. Tuf pemzový, der Bimssteintuff = shluk hmoty bílé, žluté, šedé, zemité, až i celistvé, na omak drsné, obsahující rozdrobenou pemzu, zrnka tra- chytu, slídové lístky, krystally sanidinu a granatu; diabasový, čedičový, trachytový, diluvialní. Vz Krč. 121., 492., 900., 964., 1006. Sopečný tuf pohlcuje všecky pršky. Exc. Vz Mz. 355., Schd. II. 77., Bř. 134., 247., KP., III. 26., Krč. 813.