1. Tuhý
1. Tuhý; (zastr. tuh), a, o, kompar. tužší, vz H. Strsl. tągB, steif, rus. tugoj, steif, ge- spannt, čes. tuhnouti, strsl. tęgnąti, tendere; litev. patingstu, werde steif, tingus, faul, tingeti, faul sein. Mkl. L. 100. = T. = hou- ževný, zähe. T. maso (nekřehké), Us., kapa- ličnosť. Krok. T. mýdlo, stolice. Dch. — T. = houževný, skoupý, skrbný, zähe, geizig. Ros. — T. = těžký Je umrtvění, zäh. Tuhé živobytí (zapeklá duše). D. — T. = neohebný, pevný, celistvý, fest, steif, starr, straff, hart, ge- spannt, press, stramm. V. T. uzel n. svazek přátelství, V., luky, Rkk., roucho, Kom., ruce (ztuhlé), chléb, těsto, život (tuhavka). D. Tuhý jako zmrzlá košile, jako pařez. Mus. Ten je tuhej, běhá od jedné k druhej (= nestálý v lásce). Vz Nestálý. Lb. Kerá láska je tuhá, ti zřídka se berú. Sl. ps. 158. Snažná a t. prosba. Pal. IV. 2. 299. Nad jiné tuhý katolík. Pal. Dj. IV. 2. 340. Měšec maje tuhý a odutý (boháč). Kom. L. Vrtá v tuhém (má nesnáz). Lom. V tuhém vr- tati = s obtížemi zápasiti. Vz Nesnáze. Č. Nerádi v tuhém vrtají. Lom. Až přijde do tuhých. Us. T. štít, srdce. Dch. T. jako lub. Č. — od čeho. Ruce od zimy tuhé. D. — čím: zimou. Ona je tuha spaním (pořád spí). Us. u Dobrušky. Vk. — T. = stálý, neústupný, silný, nezlomitelný, fest, stark, steif, hart. V. T. věřitel. Jel. T. papeženec, protivník. Skl. I. 169., II. 1. T. nepřítel. Hus III. 280. — k čemu: ku snášení muk. Ráj. — v čem: u víře. Jrs. — nač. Boj na život a na smrť tuhý. Kká. Š. 12. — T. = nepřívětivý, steif, unfreundlich. Jg. — T. = silný, pronikavý, krutý, tvrdý, streng, rauh, hart, derb, tüchtig, stark, heftig, gross, mächtig, gewaltig, schneidend, hitzig. Jg. T. zima, bitva, odpor, myšlení, V., zkouška, Kom., řád, potýkání, D., půst, spaní, žalář, vězení, oheň, nutnosť, vítr, Us., práce, Sych., zimnice, Krab., nesnáz, Ráj, zápověď, pří- val, Br., muka, Rad. zv, boj. Troj. T. život vésti. Sedí v t. vězení; Měl s ním t. hádku, šarvátku. Kram. Tam s tuhým odporem se setkal. Ddk. II. 86. T. slovo. Tuhou mysl na někoho míti = přísnou. Výb. I. 917. T. zápas, vazba. Dch. T. právo. Vz Právo. T. j zamčení. J. tr. Dal příčinu židům k tuhým odporům. BR. II. 295. Tuhý odpor klásti. Dch. Z vězenja tuhého, zámku tureckého. Sš. P. 328. Když na ně tuhá přijde, na to myslí, aby co nejdříve z pole vyvázli. Abr. z G. 2. 16. — v čem. Je ve svých spisech tuhý a přísný. Plk. — T. = plný, voll. — čím. Její postel byla tuha stinkami; Oni sou tuzí všimi; A když ji operovali, byla tuhá a tuhá všima. Us. u Dobrušky. Vk. — čeho. Byl tuhý vší. Us. u Dobrušky. Vk.