Tulej
Tulej, e, tulejka, y, f. T. z fr. douille a to z střlat. ductile. Mz. 356. — T. = trubka u hrotu, do které se kopí (dřevce) zastrkuje, die Tille, Dille; cívka u šípu, die Pfeildille. Šp., D., L., Sal. 101. 15. — T. = hrot na kopí, das Spiesseisen. Což, vrahu, rána t-je prospěje. Sš. Hc. 141., V. — T. = držadlo u kominické šorny, der Scharreisenstiel. Us. T. = násadka rohová při kalamáři, do níž
se zastrkuje železný hrot kalamáře. Fta.
— T. = lišně špičatá, která se místo zákol-
níku do nápravy dává. Us. — T. = buňka
u dýmky na šťávu, der Wassersack. Us. — T. = pánvice ve prahu vrat, ve které čep se otáčí, die Pfanne. Us. Jg. — T. = dýka, der Dolch. Na Slov.