Tulipán, u, tulipánek
Tulipán, u, tulipánek, nku, tulipáne- ček, čku, m., rostlina z čeledi liliovitých, tulipa, die Tulpe. V z Tuličky. U Poličky: tulipán. Zkr. T. obecný, tulipa Gesneriana; vonný, t. suaveolens; lesní, t. silvestris. Jhl. T. červený, žlutý, bílý, kropenatý, žíhaný. Us. (Jg. ). Vz Schd. II. 270., 520., Rstp. 1530., Čl. 115., Kk. 126., Čl. Kv. 121., Slb. 206., 241., FB. 18. Vlas. tulipano z pers. dulband = turban. Sbt. 250. Do Prahy přivezen první t. okolo r. 1562. z Cařihradu vyslan- cem Busbekem. Vz Sbt. 251. O blažený, nehynoucí Rod tulipánů! V zahradě hned z jara vás, jindy ve městě viděť. Č. Ten červi ný tulipán! nenazdaj sa, muoj milý, že ty budeš mladý pán; Čo po tebe, tulipáne, že pekne kvitneš? Čo po tebe, muoj naj- milší, keď ma nevezmeš? Koll. I. 142., 149. Rozvíjej se, rozvíjej modrý tulipáne: dej ti Pánbu dobró noc i můj milý galane. Sš. P. 289. V tej mojej zahradke t. zakvitá, len mi na zarmutok i mrká i svitá. Koll. I. 114. A ještě nezešel ten drahý tulipán. Sš. P. 492. Zástěrka, šáteček s tulipánama. Er. P. 136., 137. — T., tulipán, a, m. = ťulpas, přihlouplý nadutý člověk, Tölpel, m. Jg., Rk. Býti tureckým t-nem, ein rechter Dümm- ling. Dch.