Tupiti
Tupiti, tup, -pě (íc), il, en, ení; tupívati; v Krkonš. špatovať. Kb. Strslov. tąpiti, ta- deln. Mkl. B. 449. T. = tupým činiti, stumpf machen; zatracovati, zamítati, ničiti, ver- nichten, verderben, verdammen; nevážiti si, opovrhovati, haněti, verachten, tadeln, schän- den, schmähen, schimpfen, schlecht machen. V., Jg. — abs. Mnozí lidé tupí, v čem jsú sami tupí (hloupí). Mor. Tč. — co, koho: nůž, D.; bratra, obec (ničiti). Dal. Hanec všecko tupí (haní). Kom. Velmi je hlúpý, kdo vlasť svú tupí. Mor. Tč. T. bludy. BR. II. 376. b. Nezdá mi se, by kněžie o Krista tak se postavili, ale o zbožie, pro něž po- hřiechu Krista nenásledují, ale tupie; Po- chlebenství Kristus velmi tupil; Ale to ve- lebení v světě tupí víra pána Ježíše Krista; Lež tupil, slovo božie mluvil; Tak milý spasitel vždy tupí pýchu a pokoru výší; Ji- ných činy tupí a své velebí; Jiné hyzdí a sě chválí, zlosť nalezuje a ctnosť tupí. Hus I. 175., 376., 441., II. 278., 364., III. 140. — co komu. A to (dědictví) mi tupí. Půh. II. 388. Národu jeho řeč urputně odjímati n. tupiti je tolik, jakoby se mu jeho nesmr- telná majetnosť odjímala přecházející z ro- dičů na děti (Herder). Kmp. Čechosl. 152. — koho kde. Čímž je viece z pýchy velebie, tiem je viece před Bohem tupie. Hus II. 239., 238. — koho v čem. Také světští v té chlúbě velmě pracují, jiné v urození tupiece a se velebiece. Hus I. 226. — koho proč. Netup žádného pre zlosti, i ty máš tvoje krehkosti. Na Slov. Tč. — koho kdy. Tupil krále o každém sněmu. Let. 322. — se. Čím se viece chlubíš, tiem sě viece tupíš. Hus III. 214. — co, koho, se čím. Nůž řezáním se tupí. Us. Někoho ha- nebnými slovy tupiti. Bern. Vz Haněti. A kto móž vypsati jich chytrosti a lichvy, jimiž duše své tupie a lidi lúpie?; Jeho slovo řečí i skutkem tupie; Tú řečí sú jeho skutky tupili. Hus 218., 222., 238. (Tč. ). Strana tupí stranu slovy a řečí. V. v Předm. k Aen. Syl.