1. Tupý
1. Tupý, kompar. tupější. Strslov. tąpiB, obtusus, stumpf; mad. tompa, lit. tempti, tampti, ausdehnen, lett. tups, stumpf; srov. got. dumba-, stumm. Mkl. L. 100. (Hý. ). T. = neostrý, stumpf. T. nůž, V., sekera, kord, Ros., listy (tupý úhel dělající n. mělkým a úzkým zaokrouhlením zavřené: listy vod- nice a podražce obecného. Rst. 510. ). Tupý nůž, že by mohl na něm jezdit. Us. Dch., T. úhel, Sedl., tužka, nůžky. Us. Brusem brou- síme tupé věci. Kom. Mladá žena, starý muž; tvrdé maso, tupý nůž. Prov. Bern. T. jako motyka. Pk. — T. = uťatý, abgestumpft. T. souhláska, stumpf. Nz. T. kosa, das Schab- eisen. Šp. — T. naproti tomu, co ostrým jmenujeme. a) T. zuby, stumpfe Zähne; b) t. bolesť; c) o smyslech a rozumu: t. oči, uši, Ros., smysly, vtip, člověk (hloupý). V. Živí hrobové jsou tupí a neumělí lidé. Kamp. Když mysl jest tak tupá.... Hus III. 175. Ta t. motoulice ještě si vymyslí lež, aby se vykroutila. Us. Dch. Kdo nic nechápe, t. (hloupý) jest. Kom. — na čem. T. na smyslech. — k čemu: k věcem bo- žím. Sš. Bs. 203., k učení. Us. Hý.