Tur
Tur, a, m., řec. tavcog, lat. taurus, umbr. toru, goth. stiurs, skr. v?d. sth?ra (sth?la) = silný, veliký, tučný, ale také býk. Schl. Strsl. turB, taurus, lit. tauras, prus. tauris, Büffel, got. stiura, strnord. thj?rr, strind. sth?ra, stark, stbaktr. štaora, grösseres Haus- vieh. Mkl. L. 176., B. 20. T. = zubr, lat. taurus bos urus, bos bison, něm. der Urochs, Auerochs. Vz S. N. T. domácí, bos taurus, předpotopní, b. primigenius, pižmový, ovi- bos moschatus. Vz Frč. 380., Schd. II. 436. V MV. nepravá glossa. Pa. T. = divoký býk s hrbovatým hřbetem, kosmatým kr- kem a plecemi. D. Tuřice, samice; tuře, ete, n., mladé. Zarve jarým túrem (jako jarý túr). Lib. S. 94., Rkk. 74. Jako tur divoký řiče. Kat. 3085. Liška obludí túr jarohlavý. Rkk. 22. Tu Jaroslav jak túr jarý skoči. Rkk. 53. — T. = bůh války u starých Slo- vanův. Pal. Děj. I. 78., Šf. Strož. I. 407., 51.