Turecký
Turecký = Turkům náležející, z Turek pocházející, türkisch. Příp. -bskt. Mkl. B. 280. T. koberec, šavle, národ, V., příze, jazyk (turčina), chrám, země (Turky), vojna, Us., císař, čepice (turban), D., tabák, Us., hudba, S. N., buben. Dch. Ten reptač je učiněný t. buben. Dch. Holý jako turecký svatý. Č. — V botanice: t. hrách n. vlaský bob, phaseolus dolichos, wälsche Bohne, V.; líska, corylus colurna, türk. Haselnuss; pepř, piperat, piperitis, siliquastrum, das Pfeffer- kraut; pšenice n. kukuřice, turkyně, mor., zea mays, der Mais; routa, peganum har- mala; řeřicha, cochlearia draba; zelí (dýně), Cucurbita, der Kürbiss. Vz Turek. Kom. J. 125. T. žito (pohanka), frumentum saraceni- cum, das Heidekorn. Kom. J. 127., Jg. T. višeň, primus mahaleb; topol (dub vlaský, turecká vrba, linda, populus pyramidalis). Slb. 513., 269. — T. = zuřivý, barbarisch, wild. Syr.