Turek
Turek, rka, m., pl. Turci, der Türke. V, Vz S. N. IX. 639. -654. Přišel k řeči co T. k šavli (seče jazykem neustále). Č. Enem tě jednu mám, ešče tě Turkom dám; A on mu odepsal, že sa ho nebojí, že už leží Turka okolo Prešpurka. Sš. P. 145., 136. (Tč. ). Poturčenec horší Turka, Us. Šd. Po- zdravuj Turka na pražském mostě (říkávají venkovští jdoucímu do Prahy). Us. Prudký jako T., utíkej od něho. Prov. na Slov. Chlapec jako t. (zdravý). Us. Zdravý jako T. Č — T., osob. jm. Vz Jg. H. l. 645., Jir. H. 1. 298., Tk. V. 95. — T. z Sturm- feldu a Rozentálu, rodina patricijská, která v 17. stol. v Praze kvetla. Vz S. N. — T. z Vosule, rodina patricijská v 17. stol. Vz S. N. — T., rku, m., pl. turky. Turecké zelí, dýně, tykev, Cucurbita, der Kürbiss. Vz Schd. II. 305., Rstp. 628., Kk. 222., Čl. Kv. 164. Turky větší jsou než melouny. Us.