Turnaj, turnej
Turnaj, turnej, e, m., z něm. Turnei (Turniere) a to z fr. tournais; ital. torneo, ang. turney, lat. ludi trojani, ve středověké latině torneamenta. T. jest původu roman- ského základem jest lat, tornus. Mz. 357. T. = zápas rytířský v středověku (klání), v němé muz proti muži pěšky neb koňmo zápasil. Vz S. N., Dal. 141., Kolba, Pal. Dj. 1. 2. 150. T. pěšky n. pěší (Břez. 189. ), na koni (sedání). Na t-je jezditi. Dal. V t-ji zápasiti. D. Začali se t-jové. V. V t-ji ně- koho raniti. V. T-je provozovati. V. Ojíř hrdina t. do Čech uvedl. Jg. T. o maso- pustě rozpisoval. Břez. 87. Jest pak kolba tak zlá věc neb horší jako turnej..., neb v turneji srozumí člověk, kak by se u boji správném svého místa držal. St. Kn. š. 166. — Obsc. Rytíř k t-ji nepřistrojený. Aesop. — T., na Slov. = hřmot, hluk, der Lärm, das Getöse. Plk.