1. Tušiti
1. Tušiti. Cf. Mkl. Etym. 364.— komu. Lékaři mu netuší. Arch. VIII. 215. Dotudť já jí netuši dobře. Št. Kn. š. 84. (12.). Proto mi moji spolutovaryši netušili, abych měl do Benátek za živa dojeti. Har. II. 259. — komu v čem. Vaši velikosť jen tuší ve snách. Kká. Jsa v nemoci, v kteréž mu netušili. Let. 320. — komu čím. Dar- moť sobě tušie ty panny tiem panenstvím, aneb ačť kto pochlebuje jim, i tuší jim zlým. Št. Kn. š. 61. (248. 9.). — T. = tuch- nouti, páchnouti. Slov. Mrtvola tuší. Zátur. To čo páchne, tuší, smrdí. Hdž. Čít. 102.