Tužba
Tužba, y, f. = toužení, žádosť, die Sehn- sucht. V. Tužbou po ní se zbláznil. Troj. Trápí nás t. po milé vlasti. Sych. Tužba v klamu mroucí. Us. Dch. Náramnosť, vrou- cnosť a pravdivosť tužby té; Tužbu onu v srdce mu vlévá; Ana vrchovala t. její po spáse lidské; Po dobru v nás rozmnož tužbu. Sš. II. 155., J. 167., L. 19., Hc. 56. (Hý. ). — T. = toužení, stýskání, nářek, die Wehklage. Lom., Gníd. Nemám žádné tužby proti němu. Mor. Tč.