Tužka
Tužka, y, f. Od tuha, vz toto. T. = tenký roubík z tuhy (z grafitu), okrouhlý nebo čtverhraný a do dříví zasazený sloužící ku psání a ku kreslení. Vz S. N., KP. IV. 714., 715. Der Bleistift. T. dělá se z tuhy; buď se z větších kusů řeže aneb z těsta tuho- vého se lisuje. Bř. Vz více v S. N. Tužky barevné (nepravě slujou t-mi neobsahujíce tuhy, vz S. N. ), dvojbarevné, skladní, Ma- gazinstift, bez dřeva, červené, ve dřevě, olejové barevné, pastelové, tesařské, tru- hlářské; ve dřevě: cedrovém, hnědém, měk- kém, olšovém, smrkovém, tisovém, Kh., bílém, barevném, hranatém, kulatém, hla- zeném; t. Grossbergrova, Hardtmuthova, Fabrova atd., placatá ku kreslení krajin n. ku stínování figur, ku kreslení hlav. Us. T. ku psaní, k linování, kreslení; t, čer- vená, modrá, zelená, žlutá, hnědá atd. Š. a Z T. do tobolky. Šp. Násadka na tužku. Us. — Pozn. Slovo tužka jest lepší než olůvko, protože v našich tužkách žádného olova není. Dříve se ovšem olovem psávalo. Š. a Ž. (Valter). Kresba tužkou na papíře. Prm.