Tvar
Tvar, u, m. = způsob, doba věci, die Ge- stalt, Form, das Gebilde, die Facon. T. jest forma padající do smyslů, ku př. t. vidný (optický), slyšný (akustický). Pal. T. listu, die Briefform. Jg. Nerostové jsou t-u pra- videlného n. nepravidelného. Krok. T. hor- nin jednoduchý; t. koruny květinové, listu, plnoplochý, plodů, spojený. Vz Schd. II. 77., 5., 201., 189., 6., 210. T-ry listovité, blatt- förmige Gestalten, pravidelné, souměrné, vláskovité, haarförmige Gestalten. Nz. Změ- nění vlastností fysičních osnují se na sku- penství, tuhosti, tvaru a barvě. Pr. Chym. Tvary nekonečné, mnohonosné (vielaxige Gestalten), pletené (gestrickte Gestalten). Nz. T. krystalový, kuželový. Šp. T. nero- stův, vz Nerost. Tvar měniti; vyrábění ve tvaru cihly; tvaru nabyti, sich gestalten; moučná jídla tvaru hvězdovitého; t. obli- čeje, der Zug des Gesichtes. Dch. T. v math. skrácený n. redukovaný, normalní, kano- nický. Stč. Alg. 58. T. hornin, vz Schd. II. 77., 81. Duše je t. těla, jenž netvarnosť a nerovnosť jeho zahaluje a ozdobuje. Kristus ale křestem stává se tvarem duše naší. Sš. II. 42. — T-ry slov ohebné a neohebné. V pr- votné době jazyka českého byly jen takové tvary, které se skutečným ohýbáním byly vyvinuly, čili tvary ohebné. Teprv později, kde vědomí jazykové poněkud již se zate- mnilo, pokládaly se některé tvary za prosté všeho ohýbání čili za neohebné. Rozvrh částek věty na ohebné a neohebné je jen pozdější době jazyka českého přístojný 226* V obor tvarův ohebných spadají jména pod-
statná a přídavná, zájmena, číslovky a slo-
vesa; v obor neohebných částek příslovky,
spojky, předložky a citoslovce. Ohýbání
tvarů rozděluje se na skloňování a časování.
Skloňování jest ohýbání jmen podstatných
a přídavných, zájmen a číslovek; časování
jest ohýbání sloves, ač s jedné strany vý-
znam času netoliko na slovesech utkvěl a
s druhé strany na slovesech ještě jiné po-
měry označovány bývají. Kt. Jméno pří-
davné tvaru neurčitého. Brt. S. 21. — T. =
podobizna, ponětí, vidka, die Idee, der Be-
griff. Šf. Není vrozených tvarů. Víd. list. T. = vzor, obraz, das Ideal. Vzor a t. do- konalého básnění jest Iliada. Krok. — Ráj., Č., Krok. — Cf. Forma ve S. N.