Tvárnosť, tvářnosť
Tvárnosť, tvářnosť, i, f. = zevnitřní způsoba, figura, forma, tvář okem viděná, die (äussere Gestalt), Figur, Bildung. Jg. T-sti nabyti. D. Lukáš nese t. býkovu. Sš. Mt. 13. (Hý. ). Tvárnosť, tvářnosť. V. T. lidská. Jej. Bohové v lidské t-sti bojujíce sešli. Troj. Pód t-stmi chleba. Bel. T. anděla na se vzíti. Br. Jest krásné t-sti. D. — T. = zvl. tvář. obličej, die Geöichtsbildung. V. Lidé mají rozdílnosť v t-stech a barvě. Lom. T-stí k otci jest podobný. Kram. — T. = tvor, das Geschöpf. Němá t. Volk. — T. = způ- sob a duší viděná, die Gestalt, die man mit der Seele wahrnimmt = a) jakosť, způsob, die Gestalt, Beschaffenheit einer Sache. Počátek této monarchie císařství římského v hrozné t-sti od Daniele proroka se vypisuje a ma- luje. V. Obraz neb t. některé věci jako před očima míti. V. Až byste t. Páně dokonale na sobě nesli. Sš. II. 50. — b) = předsta- vení, ponětí, die Idee, der Begriff. Z ně- čeho t. čisté víry poznati. Eus. T. milosti. Kom. — c) = obraz, vidění, das Bild, die Erscheinung ku př. ve snách. T-sti pekelné mi zastupují cestu. Nej. — Zák. sv. Ben. — T. s vedlejším ponětím pěknosti, ozdoby, ohledu, vážnosti, das äusserliche Anschen einer Sache o. Person, die Pracht, Schön- heit, Ansehnlichkeit, Zierde, der Schmuck. Jg. Věcem svým t. dávati = činiti je lep- šími, hezčími atd. Kom. — T. = zevnitřní ohled věci, podoba její pravá i nepravá, ohled, zdání, barva, das Anseilen, der An- schein, Schein. Zevnitřní a nepravá t. po- božnosti: pod tvářností (pod způsobem, pod zástěrou, pod zámyslem). V. Povrchní t. po- krytcův. Br. Pravda vaše t. jen jest. Kom. T. něčeho něčemu dávati; t. něčeho na se bráti. Nz. Ta věc má jinou t., nabývá jiné t-sti. Us. Dch. Činiti něco pod jistou tvár- ností (na oko), etwas zum Scheine thun. J. tr. Tvářnosť nějakou něčemu dáti, na se bráti. Nz. Ačkoli někdy maškaru na tvář svou béřeme, t-sti však přirozené obličeje neproměňujeme. Žer. 317. Na samé zevnitřní tvářnosti všecku svou pobožnosť zakládali; Berouc na sebe t. BR. II. 21. a., 615. a. Sám se jest zmařil, tvářnosť sluhy přijem. ZN. Máme i t-sti zla se vystříhati; Mohla by marná t. (= stín) do sebe tu moc míti; Vněšná t. křesťanská, do které nauku svou obléci uměl, mnoho k následování ho na- vnazovala; Snesl se nad ním duch sv. ve způsobě holuba; t. holubí maje; Římané jim (židům) ve své opatrnosti nějakou t. politické svobody nechali; Dávají si t. ná- božné matornosti. Sš. I. 127., Sk. 58., 96., J. 30., 148., L. 190. (Hý. ). — T. = posunky, tváření, die Geberde, Miene. Nepoctivých t-stí v tanci se dopouštěl. D. T. = druh, pokolení, rod, die Art, Gattung. Zmatenou směsici Bůh na čtyry t-sti rozdělil. Kom. J. 23. Všecky t-sti živočichů, kteréž země n. povětří má. Jel.