Tvář
Tvář, forma. Ž. kl. 43. 3. a j. Cf. Šrc. 130. — T. = podoba, způsob atd. Bóh ji ve psí t. přeměnil. Hrad. 104. b. V chlebnej tváři ty se skrýváš. 13. stol. Mus. 1882. 120. — T. = tvor. T. nerozumná, unver- nünftiges Wesen. Št. Kn. š. — T. = strana hlavy přední. Někomu tváří v t. patřiti. Us. Pdl. Kdo má t. okrouhlou, je hloupý, strašivý, neustavičný a vřeskavý; kdo dlou- hou dosti, mužských jest činóv s múdrostí; kdo má t. lesknatú, opilec jest; U kohoť jest t. červená, veselý jest. Výb. I. 960. až 961. Co učinil Bůh před tváří všech? Nos. Us. Brt. — T. s vedlejším ponětím hnutí mysli. Čo sa v srdci varí, zjaví sa na tvári. Slov. Rr. MBš. Každá t. na jevě. Us, Bž. — T. brouků, gena. Kk. Br. 5. — T. hvězdy, luny, Vrch, oblohy. Osv. V. 756. — T. = střecha válečná. Tu se v tu dobu šturm poče ; juž se všech stran tváři točie, pod nimiž tu pěšcěm státi, jimž zeď bylo po- debrati. Alx. Anth. I. 3. vd. 37.