Tvor, a, tvůrek
Tvor, a, tvůrek, rka, m., pl. tvorové, ne: tvoři. T., strsl. tvorB, habitus, koř. tvr. Mkl. B. 9. T. = věc stvořená, das Wesen, Geschöpf, Thier. V. Tvor živý (živočich), boží. Us. Křídlatí, obojživelní, čtvernozí tvorové; t. divoký. Kom. Jako nerozumný t. Štelc. Ode všeho t-u., BO. Mluva němých tvorů (zvířat). Dch. Ó člověče rozumný, patř na t. nerozumný; jak ctí svého Boha. Sš. P. 69. Rozumí veškery tvory duchovné i tělesné. Sš. J. 14. — T. = pokolení, tvář- nosť, die Art, Gattung. Všelijaké ryby všeho tvoru. Ctib.