TvořeníTvoření, n., die Bildung, Schaffung, Schöp- fung, das Bilden, Erschaffen. Vz Tvořiti
. Myslí t., imaginatio. V. T. z chleba těla Páně. D. Bytí a t. se. Dch. T. páry, die Dampfbildung, jádra, die Kernbildung, líce, die Narbenbildung, kvasnic, die Hefenbil- dung, klihu
, Leim-, octa, Essig-, kyseliny mléčné, Milchsäure-, plísně, Schimmel-, cu- kru
, die Zuckerbildung. Šp. Pak přestal sedmý den pán Buoh od t. Hus 1. 135. T. měchýře, Blasen-, lejna, Copropoesis, nosu, die Rhinoplastik. Nz. lk. T. slov, die Wort-, kořenů, die Wurzelbilduug.
Náuka o t. slov zabývá se zákony, podlé kterých se slova tvořila a posud ještě se tvoří. Kz. Zákla- dem slov jsou
kořeny a
kmeny jejich. Vz
Ko- řen, Kmen. Hlásky a slabiky ke kořenům aneb ku kmenům na konci připínané slovou
ř koř. ok = viděti. Pakli jsou tvořena ode kmenů jmenných, tehdy slovou
odvozená, odejmenná (denominativa): kraj — krajský, otec — otcovský, čin — činný, král — králův. Zk. Vz Derivace v S
. N
. Stávají se pak ko- řeny a kmeny slovy trojím způsobem: A)
vniterně, když kořennou n. kmenovou samo- hlásku stupňujeme: plet — plot, tek — tok, kry — krov. — B)
Zevniterně, když se jisté přípony ku kořeni vně přirážejí, kterýžto způsob tvoření slov jmenujeme
odvozování: vlad — vlad + ť = vlasť, vlad +
ař = vla- dař. —
Poznam. Často se také tvoří slova vniterně i zevniterně pospolu: met stupňo- váno v mot a s příponou
t = mot + t = most. — C)
Skládáním, když se dvě i více slov v jedno slovo tak spojí, že z nich každé svůj vlastní význam zachová: země- pis, sto-letí, rychlo-nohý, ne-ná-viděti. Kz. —
Pozn. Někdy se kořen sám se sebou skládá
, což
zdvojováním (zdvojkou) jeho nazýváme. Kz. Toto pak jest
úplné: a) máma, táta, kolkol; b) hlaholiti, plápolati, mramor; c)
neúplné, když se v první části slova kořen neopětuje z plna. V této příčině
a)
přechází souhláska tekutá v nosovku, kteráž pak s předcházející samohláskou v
u aneb
ou se ruší: tutlati od tl, tal, zatlačovati; kukla od kl, kal. —
ß) Aneb opětuje se toliko první souhláska s příslušnou samohláskou, ostatní hlásky pak se vypustí: lalok od lok, lokati: chochol od chol, kokrhati od krg zvučeti, křičeti: mimrati od mr. Zk. Ml. I. 182. — Ad
A) Vnitřní tvoření slov (pouhým stupňováním samohlásek n. dloužením). Vz
Stupňování, Slovo (také
Slovo v S. N. ) — Ad B).
Vnější tvoření slov (příponami slovotvornými n. odvozo- vacími). Vz
Přípona, Slovo. Přípony, jež ku kmenům jak časoslovným tak jmenným při- vazují se, obmezují pojem kmenů činem a způsobem rozmanitým, a právě v tom vidí se též zřejmé dokonalosť a výbornosť jazyka slovanského a tedy i českého. Bez přípon se velmi málo slov utvořilo jako v jazyku řeckém. — 1.
Jména podstatná, která odvo- zením vzrůstají, znamenají a)
osobu, jež co činí: učitel od učiti, hadač od háda-ti, běhoun odběha-ti
. — b)
Činnosť, která se vykonává: pění, strslov. pěnije od pěti; pití od pi-ji; bitva od bi-ji. — c)
Předmět činnosti aneb účinek a výsledek její: símě od se-ji; píseň, slov. pě-snb od pě-ji. — d)
Nástroj, čím se co vykonává aneb i látku: ora-dlo
od ora-ti; kopyto od kop-ati; housle od hud-u. — e)
Místo, kde se co činí: kov-árna od kov-ati; hnoj-iště od hnoj (hnůB; ) ovčín od ovce. — f)
Vlastnosť vůbec aneb stav: chud-oba od chudB, moudr-osť od moudrB. — g)
Množ- ství n. hromadnosť: dřív-í od dřev-o, vrb-í od vrb-a. — h)
Jména zdrobnělá, zdrobňo- vací, zmenšovací, jimiž se věc zmenšuje, zdrobňuje: chlap, chlapec
, chlapeček; pán, panák, panáček; hoch, hošík, hošíček. — i)
Mladosť: kníže m. kněz-jet, kniz-jat od kněz; hříbě (hříbje) m. hřib-jet, hřib-jat od hřeb. — 2.
Jména přídavná od jmen od- vozená znamenají a)
majitele: přirození bož-ské, krása těles-ná, ucho jehel-ní, (při- rození Boha, krása těla, ucho jehly). — b)
Podmet činnosti aneb vlastnosti: otázka
králov-ská
, blýskání hrom-ové, kvílení dě-
tin-ské, horkosť let-ní. Cf
. Král se táže,
děti kvílí, léto horké
. — c)
Předmět čin-
nosti: spasení lidské, těles-né léčení; cf.
spasiti lid, tělo léčiti. — d)
Látku: ko-
runa trn-ová, olej růžový (koruna z trní,
olej z růží). — e)
Obsah t
. j. co věc v sobě
drží, čím se vyplňuje: den soud-ný (den
soudu), dům rad-ný (dům rady). — f)
Ja-
kosť a stupeň její: člověk mrav-ný (s do-
brými mravy), řeka ryb-ná (s mnohými ry-
bami), pokrmy chut-né (dobré chuti). —
g) Účel, nač co je: číše vod-ná (na vodu),
truhla moučná (na mouku). — h)
Příčinu
a původ: úraz hrom-ový (od hromu), rána
mor-ová (od moru). — i)
Místo, čas, stranu:
trpení kříž-ové (na kříži), rosa jitř-ní (z jitra),
bydliště zem-né (na zemi). Zk. V z Derivace
v S
. N
. —
Jsou pak nejdůležitější přípony
(vz
Přípona) I
. ku tvoření substantiv
tyto. 1
. -
a.
Před príponou -
a stupňují se
obyčejně otevřené kmeny, zřídka zavřené a
tvoří se jí nejvíce podstatná jména ženského
rodu: slu — sláva, tru — tráva, snu —
osnova, vlad — vláda, ved — vojevoda. Vz
A. — 2. a).
-e aneb -
ě (z
ja—
je). Před tě- mito příponami, tvořícími hlavně jména pod- statná rodu ženského, rozlisují se kořenné hlásky d a
t v
z a
c, hrdelnice h,
ch, k v
ž,
š,
č,
a hlásky r,
n,
1,
s,
sk se obměk- čují: hráze (hrad-iti), svíce (svíti-ti), mříže (mřeh), duše (duch), péče (pek), vůně (von- ím), vůle (vol-iti), záře (zbř ve zř-ím), nůše (nes, nos-iti). — 2. b).
Příponami e,
ě m
. -et aneb -ět tvoříme všecka střední jména jimiž mládata zvířat a. lidí označena jsou: hádě, holoubě, kozle, kotě, kuře, ptáče, žídě. Vz
E, Ě. —3.
Přípona -
i n. -
ji vnikla docela do předcházející souhlásky, kteráž tudy jeví se měkkou (přešla vlastně v nominat. v b): lež (lh-áti), řeč (řek), seč (sek); jař, chuť, čerň, modř atd. (m. ležb, řečb, do kteréhož b přešlo i). Vz 1. — i.
Přípona -
í (z
-ija, -ije). Tou tvoří se jména hromadná od kmenů jmen podstatných a odtažná od kmenu jmen přídavných a přičestných. Jsou pak slova ta
nejvíce rodu středního: bučí (buk), ořeší (ořech), smrčí (smrk), proutí (prut), vrbí (vrba); zdraví (zdráv), veselí (vesel), stáří (stár), svědomí (svědom), spasení (spasen).
Mužská jm.: sudí, září;
ženská: lodí, rolí a j. Vz
Í. — 5.
Příponou o tvoříme jména podstatná rodu středního: slu — slovo, piv — pivo, ok (viděti) — oko, mas-o, čel-o.
Po měkkých souhláskách přešlo o v e: lože (leh — loh + jo — lože), moře (mr), líce (lik), pole
. Vz
O. -- 6.
Příponou (j)ej a (j)ěje tvoří se jména podstatná a) rodu mužského. Ob-yč-ej (vyk v ob-vyk-nouti), kročej od krok; obličej od lik (v líčím);
ß) rodu žen- ského: veřeje od vr (točiti se), šlapěje od šlap v šlapiti, koleje od kol = točiti se. — 7. -
m, -ma, -mo.
Příponou m pro rod mužský, -
ma pro rod ženský
, mo pro rod
střední tvoří se subst: dým (du — duji), trám (tra = nésti); sláma (m.
stláma od stl v stláti), šelma, krčma; písmo (pis — píši), jař-mo, pás-mo, běl-mo. — 8.
Příponou -men, která v nominativě rodu středního v -
mě pře-
chází,
tvoří se jména podstatná rodu muž.: plamen od pla — hořeti, pramen, kámen, křemen, ječmen; símě od se v seji (genit. semen-e), písmě od pis v písati (gt. písmen-e), plémě, břímě, rámě. Vz -
men. — 9) -
v pro- rod mužský, -va pro rod ženský: zpě-v od pě v pěji, odě-v od odě v oději, stav od sta v stanu; mrva od mr. lichva od lich (půjčiti), mluva, želva. — 10.
Zvláštní způ- s
ob předcházejících jsou přípony -iva, ivo: kopř-iva, tět-iva, mlez-iva; peč-ivo, stel-ivo, mel-ivo, pal-ivo. — 11.
Přípona -
vi,
v no- minative -
v,
a po souhláskách -ev: ob-u-v (o-b-u-ji), kon-ev (genit. kon-v-e), krokev, kotev, pánev, mrkev. — 12.
Přípona -
ba. Touto příponou se tvoří subst. a) od kmenů slovesných: pros-ba od pros v prositi, služba od sluh (služ) v sloužiti, čižba od čih v čí- hati, věštba, hanba, hudba, řezba;
ß) od kmenů jmenných: choroba od chorý, chudoba od chud, mdloba, zloba. Vz -
ba. — 13. -
t, (
et, ot, -
out),
-ta (-
eta, -
uta,
-ota, ata), -
to, (-
eto, -
yto)
. Vz tyto příp. a)
Mužská: by-t, most (m
. mot + t z met), cit, prst; hřb-et, blek-ot, cvrk-ot, jek-ot, žrout, koh- out. Uknčená v -e
t a -
ot značívají
zvuk. —
ß) Ženská: po-ms-ta (od met = odměřiti) lho-ta od lho = volno, slepo-ta od slep; klev-eta, klop-ota, pěch-ota, Jan-ota. —
y) Střední: dlá-to od dla = štípati, sí-to od si= cediti, zla-to, ús-ta, vrata; řeš-eto, klep-eto, ten-eto, kor-yto, kop-yto
. — 14
. -
ti (nom
. ť nebo
t),
-sti (nom
. -sť n.
st. ), -
isti (nom.
-isť n.
ist),
-eti, -
oti,
-uti (nom. -
et, -
ot, -
uť).
Jména rodu ženského: v ť.
n. t. ukon- čená; také rodu muž. Mužská: hos-ť od hos, gos = jísti, hodovati, zeť, kmet
. lok-et (gt. lokte), krapet, drobet.
Ženská: ni-ť, sí-ť, vlasť (m. vlad + ť ve vládnu), pas-ť. smr-ť, stras-ť; rado-sť, mlado-sť, milo-sť, bole-sť; kop-isť, koř-isť, čel-isť; peč-eť, hav-ěť, louk- oť, lab-uť, per-uť. Vz tyto přípony
. — 15.
Příponou -
tel (-telb)
tvoří se od kmenů časoslovných jména osob mužských, která to činí, co se v kmeni praví: uči-tel, drži- tel, hlasa-tel, kaza-tel, ředi-tel, brani-tel, odporučova-tel, pří-tel. Vz -
tel. — 16
. Jiné způsoby přípony předchozí jsou přípony: -
tr,
-týř, -
tucha, -
taj: bra-tr od bra = zachovati, ví-tr od vě-ji; pas-týř, pas-tucha od pas-u; ra-taj od ora v orati. — 17. -
ka, -kyně (-telka, -telkyně). Od jmen ukončených v -
te
l tvoříme příponami -
ka a
-kyně jména osob ženských: učitel-ka, učitel-kyně, oby- vatelka, obyvatelkyně. — 18
Příponou -
ter (v nom.
-ti) tvoří se jména rodu ženského a obzvláštní způsoby její jsou přípony: -
tera,
-tra, =dlí, -dlena: máti, genit. ma-teř-e; ne-ti, gt
. ne-teř-e; dci m. dh-ti, gt. dceře m. dh-teř-e; ma-tera, dcera, sestra; pra-dlí, pradlena, šva-dlí, šva-dlena. — 19
. Přípo- nou -tva n. -
tba tvoří se jména činnosti od kmenů časoslovných: bitva od bi-ji, se-tba od se-ji, past-tva, od pas-u, modli-tba od modli v modliti, Vz tyto
přípony. — 20
. Příponami -stvo a ství (vlastně -b
stvo a -bství)
tvoří se a)
od kmenů jmen podstat- ných a) jména hromadná: měštan-stvo, kněž- stvo, ptactvo m. ptač-stvo, jezdectvo m. jezdeč-stvo, učitel-stvo;
ß) jména odtažná: posel-ství, měšťan-ství, svědectví n
. svědeč- ství, dědictví m
. dědič-ství; b)
od kmenů jmen přídavných: lakom-stvo, poslušen-ství, bohat-ství, množ-ství. —
Pozn. Před těmito příponami rozlišují se hrdelnice
k a (zub- nice
) c v
č, h a
z v
z,
ch a
s v
š. Vz -
ství,
-stvo. — 21.
Příponou -dlo tvoří se
od kmenů časoslovných jména rodu středního znamenajících z pravidla nástroje, jimiž se koná to, co časoslovo udává: mý-dlo (my v myji), ší-dlo (ši v šiji), běli-dlo, kova-dlo atd. Vz -dlo. — 22. -
da,
-eda, -
oda, -
ada, -nda,
-ado: křiv-da od křiv, prav-da
od prav-ý; bes-eda od bes = hovořiti, koleda; lah-oda; hrom-ada; kova-nda od kova-ti, kleca-nda od kleca-ti (kulhati); hov-ado. — 23.
Příponami -
n,
-na, -
no,
tvoří se od kmenů časoslovných jména a)
mužská: sta-n, se-n (m. sep-n od sep v spáti), pá-n, sy-n; b)
ženská: kach-na od kach v káchati, kol-na, vl-na, hra-na; c)
střední: suk-no od suk v soukati, ok-no, se-no z sek-no z sek-ati, bah-no, steh-no. — 24.
Zvláštními způsoby přípon předcházejících jsou přípony: -
en, -
ena, -an, -oun, -ýn, -oň, -ň, -ně, -ni (v nom. -
ň, po souhláskách: -
ěn): hřeb-en, pup-en, lup-en; kol-eno, vřet-eno; havr-an, skřiv-an, ber-an; běh-oun, ta-houn, ml-ýn; chrap-oň, hlt-oň; věz-eň, ber-ně, sukně; da-ň, bra-ň, dla-ň, tís-eň, žíz-eň. —
Pozn. Některá při poslední příponě předkládají před -ň
s aneb
z: ká-zeň od ka v kaji se, pí-seň od pě v pěji. Vz jmenované přípony Příponou
-oun často značíme
nadávky: chra- poun, hltoun
, křikloun. Bž. — 25.
Příponou -ina
tvoří se jména podst. rodu ženského a)
od jmen přídavných: široč-ina
, vysoč-ina, niž-ina, lys-ina, hrd-ina; b)
od jmen podst.: koš-ina, les-ina, luč-ina (od louka), břez-ina, zvěř-ina, telet-ina. Dle Bž. značí
-ina: a)
místo: dědina, končina
, vršina: b) věc tím páchnoucí
, co kmen značí: rybina
, stuch- lina
, konina; c)
maso a kůži zvířat: zvě- řina, skopovina, vlčina; d) čísla zlomená: třetina; e)
slámu n. dřevo některých rostlin: prosina, hrachovina, ovsina; f)
jména řečí: slovanština, němčina atd. — 26.
Zvláštními způsoby předcházející přípony jsou přípony: -
izna,
ov-
ina: otč-izna (otč-ina) od otec, podob-izna, bab-izna; med-ov-ina, hrach-ov- ina. — 27
. Příponou -ín tvoří se jména muž. od kmenů jmen podstatných: čeled-ín. ovč-ín, krav-ín, Libuš-ín. — 28.
-an, -enín (z
-jan, -jenín). Těmito tvoříme jména obyvatelů měst, často i jména národův. Před nimi rozlišují se hrdelnice
a c v
č, ž, š, hlásky
n, l, t, st se obměkčují
. Měšťan n. měšt-ěnín od město, kraj-an nebo kraj-enín, vesnič-an, Říman, Rakušan, Pražan, Atheňan, Karthagiňan, Mouř-enín (z Maur-us). Vz -
an,
-enín. — 29.
Příponami -yně a -uně tvoří se jména ženská: boh-yně, hospod-yně, blab-uně (bu- blina), med-uně od med, jesk-yně, kuch-yně od kuch-ati. — 30.
Příponami -
1, la, -lo tvoří se od kmenů časoslovných jména pod- stat. a)
mužská: or-el, os-el, živ-el, úh-el; b)
ženská: sí-la, stře-la, mh-la; c)
středn. rodu: dí-lo, más-lo, ves-lo, jíd-lo od jed v jedl, sedlo. Vz tyto přípony a T. — 31.
Zvláštními způsoby předcházejících přípon jsou přípony: -
ol,
-ela, -
ola, -ala: hrb-ol, moz-ol, chomol; vč-ela od vuč ve vučeti, stod-ola, kvíč-ala, žíž-ala. — 32.
Příponou -
el (elb), gt. -le n. -ele
tvoří se jména a)
rodu muž.: k. aš-el, povrh-el, uhel, gt. -uhle; hří- del, kužel, čepel, gt. -ele
. — b)
Bodu žen.: koup-el, troub-el, koud-el. — 33.
Zvláštními způsoby předcházející přípony jsou přípony: -ýl (-ýlb)
, genit. ýle;
-ule, -ile: mot-ýl; žežh-ule, štěk-ule, koš-ile. — 34.
Přípo- nami -
r, -
ra, -ro tvoří se jména podst. a)
rodu muž.: da-r, vich-r; b)
žen.: jisk-ra, vyd-ra, jik-ra; c)
středního: jád-ro, věd-ro, řeb-ro. — 35.
Zvláštní způsoby předcháze- jících přípon jsou: -
er, -
era, -
ero; -
or,
-ora;
-our, -ura, -yra: več-er, kač-er, mez-era, jez-ero; top-or, pisk-or, sýk-ora; koc-our, paz-our, měch-ura, sek-yra. — 36.
Příponami -
ař, -ář tvoří se jak od kmenů časoslovných tak od kmenů jmenných jména osob činících to, co původní jméno udává: tes-ař, pek-ař, číh-ař, kuch-ař; soch-ař, dřev-ař; kol-ář, řezb-ář, mydl-ář, truhl-ář. — 37.
Zvláštními způsoby předcházejících jsou přípony: -
oř, -íř, -ýř, éř; -ařka, -ířka, -ýřka: -árna, írna, -
erna: písk- oř, tch-oř; hrnč-íř, meč-íř, brad-ýř, špeh-éř, kancl-éř; tes-ařka, nož-ířka, šenk-ýřka; pek- árna, kov-árna, suš-írna, brus-írna, lep-erna. —
Pozn. Příponami -árna, -írna, -erna, -ovna naznačujeme místo n. prostor toho, co prvotné jméno znamená. — 38.
Přípo- nami -k (nomin. -e
k), -
ka, -ko (vlastně -bk, -bka, -bko)
tvoří se jména podstatná rodu a)
muž.: svěd-ek, potom-ek, smut-ek; — b)
žen.: sýp-ka, sád-ka, lás-ka, látka, bouřka; — c)
střední: klub-ko, slun-ko, topůr-ko. — 39.
Zvláštními způsoby před- cházejících přípon jsou: -ák (-ják),
-ěk, -ok, -yk, -yka, -ík, -isko, -sko, -iště (m. -iskje),
-oviště, -ník: pas-ák. tul-ák, zpěv-ák, mě- šťák m. městják, ovčák
. Pražák, Prušák; člov-ěk, dan-ěk; živok: jaz-yk; mot-yka, bab-yka; mal-ík, král-ík; pastv-isko od pastva, oč-isko; voj-sko: boj-iště, trž-iště, hnoj-iště, bič-iště; hrach-oviště; panovník, bojovník, kožišník, železník, ručník, rybník
. Přípona
-iště znamená místo jakés (strniště)
n. nástroj: bič-iště. — 40
. -
ch, -
cha,
-cho: prospě-ch, či-ch; mr-cha, stře-cha; bři-cho. —
Pozn. -ch klade se m.
-tr: brach, kmoch m.: bratr, kmotr. — 41.
K předcházejícím patří: -
och, -
ouch, -
ucha: běl-och, mudr-och; mac-ocha n. macecha; pad-ouch, kol-ouch, rop-ouch; čern-ucha, běl-ucha (černá, bílá kráva)
. — 42. -
s, -
sa: hni-s, ča-s; drk-sa, Hlav-sa, Živ-sa, — 43.
K předcházejícím patří: -
as (-jas), -ous, -
ys: ťulp-as, chuď-as; kal-ous, div-ous; měst-ys. — 44
. -
ěz: kn-ěz, řet-ěz, vít-ěz. — 45. -
ec, gt
. -ce.
Touto pří- ponou tvoří se subst. a)
od kmenů časoslov- ných: kup-ec, plav-ec, lov-ec; b)
od kmenu jmen přídavných: hlup-ec, stař-ec, bohat-ec; c)
od kmenů příčestných: uměl-ec, poběhl-ec, volen-ec, opil-ec, pokryt-ec, vybran-ec, ryt- ec; d)
od jmen podst., čímž se zdrobnělými stávají: otec od ot, chlapce od chlap, zvon-ec, stol-ec. — 46. -
ce v rodě žen. a častěji ve středním síň-ce (f. ), kád-ce (f
. ); oken-ce, slun-ce, slov-ce. Touto příponou (n. -bce), tvoří so také jména: osob, které to
činí, co se v kmeni praví: ber-ce, krád-ce, soud-ce. — 47,
K oběma předcházejícím patří: -
enec, -ěnec,
-inec: pt-enec, kol-enec, prv-ěnec, kot-ěnec; koz-inec, ovč-inec, žab-inec. — 48.
Příponami -
ic, -ovic,
evic (lat. -idius, řec. -ides)
tvoří se jména rodová (patrony- mica), bož-ic = syn boží, pan-ic =syn pána, šlecht-ic, děd-ic; Klen-ovic, král-evic. Vz tyto přípony. — 49
. -
ice. Ženského rodu: bolub-ice, orl-ice, osl-ice, medvěd-ice, sam- ice, poběhl-ice, čep-ice; duš-ice, krup-ice, truhl-ice; tlačen-ice, pran-ice, sekan-ice. — 50. -
nice: panov-nice, pě-nice; služeb-nice
, dluž-nice; štěp-nice, chmel-nice. — 51. -
č.
Tou tvoří se subst. a)
od kmenů časoslov- ných: bi-č, nosi-č, mrha-č, saze-č; samo- hláska před touto příponou
se dlouží ve slo- vech: chtíč, dříč,
rýč, dráč, žráč, práč; b)
od kmenů jmenných: hlava-č, truba-č. — 52.
K předcházející patří: -
áč, -oč, -ouč: sek-áč, pek-áč, or-áč: vrk-oč, kot-ouč
. —
Pozn. Pří- ponou -
áč často označujeme, čím kdo u vyšší míře se vyznačuje: bradáč,
břicháč, hubáč, roháč, ucháč, vousáč. Bž. 149. — 53.
-eš,
-oš,
- ouš, -uše, -yš, -ýš: kok-eš; běl-oš
, pan-oš; běl-ouš, hrd-ouš: hejd-uše (pohanka), Lib-uše; tovar-yš, slep-ýš
. — II.
Příp. jmen podstat. zdrobnělých, kterými se věci a vlastnosti u menší způsobě vynášejí. 1. -
ek,
-ka, -ko; -ec, -ce; -eček, -áček, -ečka, -ečko: děd — dědek — dědeček, chlap — chlapec — chlapeček, brázda — brázdka — brázdečka, kádě — kádce — kadečka, zrno — zrnce — zrnečko, síto — sítko — sí- tečko, pán — panáček. — 2
. -ík, -íček; -
ka, -ice, -ička; -ko, -ičko, -íčko: chlap — chlapík — chlapiček; duše — dušice — dušička, tráva — trávka; oko — očko — očičko, slunce — sluníčko. — 3. -
ena,
-ina,
-enka, -
inka: Mářa — Mařena — Mařenka; duše — dušina — dušinka. — 4. -
oušek, -
uška, -átko: děd — dědoušek, Liduška, pachole — pacholátko, holoubátko. Vz
tyto
přípony. — III.
Přípony jmen přídavných. 1.
Přípona -
a (v rodě žen. ), která v rodě muž
. v němé tvrdé B, v rodě středním v -o přechází (—,
a, o): lich, a, o, bohat, a, o, zdráv,
a, o. — 2.
-í. Touto příponou tvoří se přídavná jména od druhových jmen ži- votných bytostí. Před ní mění se
k v
č, h v
ž, ch v
š, c v
č, d v
ď (jen: hovado — hovězí),
t v
ť (
t v c u pošlých od jmen středn. rodu ukončených v
e, ě: hrabě — hrabět — hrabětí — hraběcí),
n v
ň, r v
ř: pták — ptačí, Bůh — boží, moucha — muší, ovce — ovčí, medvěd — medvědí, kohout — kohoutí, jelen jelení, tur — tuří. Vz
I. — 3. -
m, -ma, -mo (-mý, á,
é): jména
pří- davná, vlastně
příčestí trpná času přítom- ného: vědom, lakom, vidom, pitom, znám, a, o; pitomý, lakomý. — 4. -
v, -
va, -
vo (-vý -vá -vé): pronika-vý, laska-vý, kousa- vý, slza-vý, modra-vý; moři-vý, chropti-vý, oceli-vý, ohni-vý, milosti-vý; dubo-vý, chr- po-vý, březo-vý, peč-li-vý, starost-li-vý;
(-ův, -ova, -ovo): bratrův, a, o, králův, Karlův, a, o. —
Pozn. 1. Z těchto ukončená v
-ový značí majetek, čemu co přísluší, pak
látku, z
níž věc jména omezeného jest: chrámový atd. Vz -
ový. —
Pozn. 2. Ukončená v
-avý, -ivý, -livý a od jmen podstatných odvozená znamenají
vynikajícího aneb vládnoucího tím, co kmen jejich značí. Vz tyto přípony. Na -
vý ukončená značí náklonnosť k čin- nosti kmenem slovesným naznačené: kou- savý, hravý, naříkavý, zívavý, sedavý, žravý atd. Bž. 153
. —
Pozn. 3. Ukončená v
-ův, -ova, -ovo jsou
přisvojovací a tvořená od jmen
muž. rodu. Vz tyto přípony. — 5. a). -
tý, -
tá, -
té: lí-tý, kru-tý, srosti-tý, leža-tý, á, é
. — b)
K předcházejícím patří: -
utý, -itý, -atý, -vatý,
-natý, -
vitý, á, é: tek- utý, vis-utý, mrz-utý; kamen-itý, let-itý, pisč-itý, nah-atý, brad-atý, vlas-atý; hlino- vatý, uhro-vatý; per-natý, skal-natý, rud- natý; svalo-vitý, praco-vitý. — 7
. -
tev, -
tva, -tvo, -
stev, -
stva, -
stvo (-tvý, -stvý): mr- tev — mrtvý, čerstev — čerstvý, celi-stvý, mlad-i-stvý, plod-i-stvý. — 8. -
ný (-B
ný). Vyzvukující slovo na samohlásku přichází o svůj poslední živel a předcházející
hrdel- nice mění se v
č, š a
ž, rovněž tak velmi zhusta c v č: hluk — hlučný, strach — strašný, měsíc — měsíčný (ale: moc-ný, ovoc-ný, prac-ný), sluha — služný.
Kdyby připojením přípony neoblíbené skupeniny souhlásek vznikaly, tam do kmene e se
vsouvá: jehla —jehel-ný, hrdlo — hrdel-ný. Do
pravda a vražda ještě l se vsouvá: spra- ved-l-ný, vražed-l-ný (vedlé vražedný)
. Touto příponou tvoří se jména přídavná od kmenů a)
forem přídavných, ale zřídka: jsouc-ný, mohut-ný od mohutý, pit-ný od pit, neod- byt-ný; b)
jmen látkových: želez-ný, mas-ný, vápen-ný, mouč-ný; c)
jmen srostitých: ja- zyč-ný, hrdel-ný, sluneč-ný, vaječ-ný, divá- del-ný; d)
jmen odtažných: běž-ný, směš-ný, mrav-ný, pokoj-ný, krás-ný, výbor-ný; e)
přípona tato přikládá se také ku kmenům jmen cizích: real-ný, ideal-ný, material-ný, formal-ný, normal-ný atd.; f)
ku kmenům jmen obecných zřídka: dědič-ný, vítěz-ný. Ostatně vz -
ný. — 9. -
ní (B
ní). Také před
-
ní hrdelnice se rozlišují a
s, c někdy měkčí. T
ato přípona zhusta se nyní klade, kdeby lépe slušela přípona -ný. Přikládá se nej- raději ku příslovcím a ku kmenům místa a času-, spod — spodní, zad-ní, před-ní, posled-ní, letoš-ní; noč-ní, den-ní, let-ní, kostel-ní, neděl-ní, církev-ní, důchod-ní. Ostatně vz -
ní. — 10
. -ěný,
-ovný,
-evný, -
telný n. -
tedlný. Přípona -ěný připíná se ku jmenům látky: drátě-ný, slam-ěný, vln-ěný, dřev-ěný, měd-ěný; boj-ovný, žert- ovný, dom-ovný, duš-evný; smr-telný, po- minu-telný, či-telný, vidi-telný. Vz
tyto pří- pony. — 11. Příponami -
in, -
ina, -
ino tvoří se od jmen ženských jména přídavná přisvo- jovací: matka—matč-in, nevěst-in, holč-in, kovářč-in; pastuš-in. —
Pozn. Před touto příponou kmenová samohláska se odsouvá. Ostatně vz -
in,
-ina, -ino. — 12. -
lý, -
lá, -
lé. Od
kmenů časoslovných: minu-lý, zsina- lý, zkysa-lý, zmuži-lý. Tak také: tep-lý, či-lý, vese-lý. — 13.
-rý, -
rá, ré: mok-rý, dob-rý, bod-rý, ost-rý. — 14. -
k, -
ka, -
ko (-ký, -ká, -ké): ten-ek, -ka, -ko, těž-ek, kro- tek, hlad-ký, krát-ký, vlh-ký. Vz -
ký. — 15
. -
ik, -
ek, -
ok -(-iký, -eký, -oký): veliký, daleký, divoký, široký. Vz
-iký, -eký, -oký. —16. -
sk (-B
sík), -ovsk (-ský, -ovský) při- kládá se ku kmenům jmenným a znamená často původ n. majetek. Ostatně vz -
ský,
-ovský. Pan-ský od
pán, panen-ský od panna, český m. češ-ský od
Čech, bož-ský od Bůh, lid-ský, kožišni-cký m. kožišnič-ský. Tabor- ský, písecký m. píseč-ský od Písek; blázn- ovský, otc-ovský, král-ovský, syn-ovský. — 17.
-chý: vet-chý od vet, lat. vet-ulus, při- stárlý. Cf. vetus. — 18.
-asý, -
astý: běl- asý, běl-astý. — 19.
-cí.
Tou tvoří se jm. přídavná od kmene infinitivného: bi-cí, ry-cí, hra-cí. Vz
-cí. — 20.
-ejší,
-ější.
Připíná se k příslovkám místa a času: tam-ější, vedl-ejší, zd-ejší, nyn-ější, včer-ejší, zejtř- ejší. — IV.
Přípony jmen přídavných zdrob- nělých: -
ičký, -
ičičký, -
itký, -
inký, -
ounký, -oučký. Před nimi se samohláska dlouhá krátí a
r, n, d, t změkčují: tenký — teničký — teničičký — tenounký — tenoučký, bílý — běličký, starý — stařičký — sta- řinký — stařičičký, krátký — kraťoučký — kraťounký — kratičký, malý — malitký etc. Vz
tyto přípony. — V.
Přípony ku tvoření časoslov. Přípony, jichž se k odvozování časoslov užívá, jsou: 1.
a,
ě,
i,
ova,
nu (přípony ty jsou známky třídné): sed, sed- nou-ti, sed-a-ti, sed-ě-ti, sad-i-ti, pře-saz- ova-ti; 2
. k, tvoříme-li slovesa od zájmen: ty, vy, oni, od několika mezislovcí a od ji- ných sloves: ty-k-ati, vy-k-ati, oni-k-ati, he-k-ati, sy-k-ati. Slovesa
, která ode jmén podstatných a přídavných utvořena jsou
, slovou
odvozená n.
odejmenná, jinak slovou
prvotná. K odejmenným slovesům patří a
z II. třídy na př. bohatý — bohatnu, hustý — hustnu, hořký — hořknu. Slovesa ta jsou
počínavá. — b)
Z III. třídy: bujný — bujněti, churavý — churavěti, hloupý — zhloupěti; tma — tmíti se, den — dníti se
. Slovesa ta jsou
počínavá, znamenajíce státi se tím, co se v kmeni praví. — c)
Ze IV. třídy: bílý — bíliti, tvrdý — tvrditi, ostrý — ostřiti; sedlák — sedlačiti, svědek — svěd- čiti, strach — strašiti atd. Slovesa ta zna- menají č
initi to, co se v kmeni praví. — d)
Z V. třídy: zelený — zelenati se, černý — černati se; dílo — dělati, chumel — chu- mlati. Sem patří ona slovesa, která se tvoří příponou
k a která nahoře uvedena jsou. — e)
Ze VI. třídy: milý — milovati; libý — libovati; pán — panovati, král — kralovati, boj — bojovati, kamen — kamenovati, kříž — křižovati. Z Zk. Ml. I
. str 185. —210., 2. vd. str. 198. —220., Kz. 6. vyd. str. 143
. —154
. Cf
. Bž. 223. —239. (menší vyd. 147. a násl. ). — Ad
C.
Tvoření slov skládáním.
Vz Slo- žený. —
T. (se), die Geberdung. Nechej toho t. Ros.