Tvořiti
Tvořiti, tvoř, ře (íc), il, en, ení; tvoří- vati = působiti, činiti, tvářnost něčemu dá- vati, bilden, schaffen, formen. Strsl. tvoriti, facere od tvorB, lit. tverti, tveriu, fassen, zäunen, tvarkti, einrichten. Gt. Lit. St. 71., Mkl. B. 437. (Hý. ). — co: slova, L., dok- tory. Ros,. Akademie bakaláře, mistry, dok- tory tvoří. Kom. J. 737. Aj já tvořím ne- besa nová. BO. T. svátosť, conficere. Sněm. Trid. Král tvoří rytieře, když člověka učiní rytieřem. Hus III. 213. A sucho ruczie jich tvorzile. Ž. wit. 94. a. 5. K úřadu přísež- ných toto má příslušeti: Všecky nálezy tvo- řiti a vynášeti a vynešené skrze rychtáře skutečně dovésti. CJB. 281. Místo t. často jiných slov dobře užíváme: T. spolek (zři- zovati, zakládati, zarážeti. Šb., Š. a Ž., Brs. 2. vyd. 247. ). Veškeré jmění tvoři (činí) 1000 zl. Sb. Tvoříme (činíme) národ. Čelo mu tvoří vrásky (vraští se). Čápi letíce tvoří klín (klínem letí). Brs. Ib. Kůra tvoří oděv stromů (jest oděvem stromům); Spo- kojenosť tvoří základ blaženosti (jest zá- kladem b-sti); Růže tvoří poupata (zakládá); Před barákem mužové tvořili skupení (se- stupovali se). Brt. S. 3. vyd. 175. Cf. Stvo- řiti. — co komu z čeho. Z hlíny tvořil sobě obrazy. Lom. Tělo Kristovo z chleba t. Chč. 379. Podnes mnohé na to přivodí, aby k čárům, ku kouzlům se utíkali a jako z kamení sobě chleby tvořili. BR. II. 15. b. — co kde. Leč jak duhy lesk se tvoří na plačné jen na tuči. Sš. Bs. 21. Na němž (chlumku) máti božia divy tvoří. Rkk. 50. V blesku a ně vo (ve) tmě junáci sa tvoria. Na Slov. Tč. — co čím: divné hlasy div- nými zvuky t. L. Hrdlem řeč tvoříme. Hus III. 84. — co pro co: nová slova pro nové vynálezy. Ml.