1. Tvrdý
1. Tvrdý; tvrd, a, o, komparat. tvrdší, (tvrzší, Št.; strč. tvrzí. Kořín. v Rkk. 14. ). T. = ne měkký, hart. Strsl. tvrtdb, firmus.
Mkl. B. 31. T. kámen, skála, dub, V., ocel,
Rkk., dříví (dubové, bukové atd. ), vejce,
maso, pecka, chléb, kůra, šupina, ořech,
len, tolar, Speciesthaler, Us., knedlíky
(Wasserspatzen), houska, rohlík, mrkev (ne-
dovařená), kedlubny atd.; maso jako po-
dešev, Šp., kůže, D., peníze (proti: drobným).
Jg. Tvrdý jako kámen, jako železo, jako
kosť, košťál, co roh, D., co měď, Us., jako
nákova. Mt. S. T. stopa, když se na tvrdé
půdě jenom nejkrajnější stěny spárů vy-
tisknou, das Kränzen. Šp. T. vaření v cu-
krovarstvu, das Fettkochen. Dch. T. ka-
meni (v hornictví). D. Kůň těla t-ho. Db.
T. blána. Nz. T. obilí (pšenice, žito). Us.
Šd. Srdce (jejich) tvrdé a jako kamenné
obměkčil; Srdce i kamení tvrdší. BR. II. 13.
b., 130. a. Aby ne vždycky mléka potře-
bovali, ale také tvrdšího pokrmu požívali.
BR. II. 537. (Šd. ). Bo ja už věcej (více) ně-
stanu, ležim tu pod tverdu zemu. Sš. P.
493. Ten kámen jest velmi tvrd. M. Dva
tvrdá kamení řídko dobré mouky namelí.
D. Čím starší kozel, tím tvrdší roh (tvrdo-
šijnější). Tvrdáť jest to kosť na jeho zuby.
Na tvrdý špalek tvrdý klín. (D. ). Tvrdé má
řemení (je skoupý). Mus. Mlátiti po tvrdých,
po tvrdé (když se ponejprv mlátí strana;
mlátiti po měkké i. e. straně, mlátí-li se
strana již druhá, obrácená). Musíť tvrdé
hrušky hrýzti. Mus. Nerád v tvrdém vrtá.
Vz Lenoch. D. Umí v tvrdém vrtati (=
dlouho se lopotiti). Us. Má tvrdou kůži (jest
lakomý). Č. Cizí kůň má tvrdý hřbet. Č.
M. Vz strany přísloví ještě: Huba, Hřbet,
Kabát, Kámen, Krk, Masný, Nos, Palec,
Tesati, Vytrhnouti co komu kde. — od
čeho. Ot nepřátel tvrdá dosti (země). Dal.
II. 32. — T. voda (studničná), hart. T.
povětří (suché, čisté), čas, rein und trocken.
Sych. Us. u Litomš. Bda. — T. souhlásky:
h, ch, g, k, r, n, d, t, ł. Vz Hláska. — T. = pevný, silný, nepohnutelný, fest, stark, unbeweglich. Aj prúd Pražan jarno přese zdi teče, zachváti vsiu sílu v tvrdě hradě. Rkk. 19. I otnese u hrad, ach, u hrad tvrdý. Rkk. 27. Odtrhli sme od toho města, jeho nedobyvše, neb jest tvrdé. Pal. Dj. IV. 1., 158., Arch. IV. 387. T. naděje. GR. T. miesto. BO. T. spaní, Us., usnutí, Jel., sen. Bibl. V tvrdém spaní dítě zalehla. Sych. — v co. T. v nohy (dobrý chodec). Alx. Jakž lvový štěnec, jenž ještě netvrd v nohy. Jir. Anth. I. 33. — T. = ostrý, přísný, surový, tuhý, streng, hart. T. zákon, Háj., meč, Jel., řád, Us., vychování. Jg. Nežeň sa šuhajko, tvrdá jeseň přišla. Ps. sl. 320. Téhož léta byla velmi tvrdá zima. Let. 10., 129. Dala je ve tvrdé vazbě držeti.
Pal. Dj. IV. 1. 19. — T., steif. Už sem byla
celá tvrdá; Mám tvrdé nohy. Slez. Šd. — T. = nečilý, unempfindlich, hart. Kůň tvrdé
huby. Us. — T. = nestoudný, hart, unver-
schämt. Tvrdého čela býti (také: tvrdošijným
býti). Jg. — T. = nepohnutelný, neohebný,
neústupný, hart, hartnäckig. V. T. hlavu
míti. Jest t. šíje člověk. D. Dvě tvrdé hlavy
nebrzy spolu trefí. D. T. pes = při cvičení
tvrdošíjný a zlý, nebo který nekvílí, je-li
bit. Šp. T. palice, der Dickschädel, hla-
vička (o dítěti). Dch. Tvrdé s tvrdým ne-
zmuruje žádného stavení. Na Slov. Tč. T.
dóvod. Hus. II. 66. — v čem. Kdo tvrd
ve zlém, ten proti dobrému. Št. — T. =
necitlivý, nelítostivý, nemilostivý, nemilo-
srdný, krutý, nevlídný, hart, unempfindlich,
unsanft, unmild. — ke komu. T. napo-
mínač, Kram., upomínatel. Jel. T. srdce. D.
T. slova, odpověď, Us., pýcha. Hlas. Slovy
tvrdými na někoho se utíkati. V. T. kůže
(zarytý hříšník, hart gesottener Sünder).
Dch. Upadne-li (siemě) na skálu, to věz
na srdce tvrdé, opět užitka nepřinese.
Hus. II. 72. Řeč tvrdá zbuzije hněv. BO.
Vz T. (ne: měkký). Nebuďte k nim tvrdí.
Kram. K těm nebuď své ruky tvrdý. Výb.
I. 918. 2. — T. hlava = nevtipná, unge-
lehrig, hart. V. — v čem: Ti, kteříž jsú
v rozumu tvrdí a hlúpí. Hus. II 132. — T. = zběhlý, erfahren, versirt. Tehdy jeden
mistr najhrzší a v učení všech najtvrdší
(= nejzběhlejší). Kat. 1679. — T. = těžký,
trudný, nelehký, nesnadný, schwer, hart,
mit Mühe verbunden. T. dýchání, Reš., sto-
lice, jídlo (nelehké k strávení). Tvrdých
věcí tížete; Dievné a t. věci mluví sv.
Dionysius o andělích. Hš. exc. Kdo jest
tvrd v životě (nemá stolice). Jád. — v čem.
Kůň tvrdý v běhu, v chůzi, schwerfällig.
Db. — s inft. Tvrd kozel dojiti (o lako-
mém). Č., D. Což je ta cesta tvrdá orat. Er.
P. 183., 437. — čím: slovo výkladem tvrdé,
schwer zu erklären. Nz. — T., s ohledem
na cit a to nejvíce nepříjemný, hart, unan-
genehm. T. zima. V. T. osud, práce, verš,
víno. Us. T. jho nésti. Musí tuhá a t. zima
býti, aby měl vlk vlka jísti. Prov. Aby mu
to na tvrdé nepřicházelo. Kom. D. 82. — T. = tuhý, valný, náramný, hart, gross, stark, schwer. T. boj. Alx., Troj. Kto železo na ceste najde, bude mať t. šťastie. Na Slov. Dbš. 105. V t. boj s někým vjíti. Dal. 165. Polapila ho v třieslech tvrdá bolesť. BO. T. jeseň = nejvyšší čas jeseně. Na Slov. V t. noci (hluboké, k práci se nehodící). Kom. Do t. noci tam byli (pozdě do noci). Koll. — T. = otužilý, abgehärtet. — nač: na zimu. Mor. Brt.