Tvůj
Tvůj, zastr. tvój, Rosa má také: tvý; v jižních Čech. tvuj. Kts. Od ty. Ht. Dle Prk. ve Zprávě víd. akadem. 1876 z dat. tvi. Vz tam. Dle Bž. 151. vznikla můj, tvůj, stvůj ze starých ablativů: mo, tvo, svo a náměstky: ji, ja, je. Jiní odvozují je z kmenů: mb, tvb,, svb n. z dativů: mi, ti, si. - Tvůj, m., tvá (z tvoja), f., tvé (z tvoje), n. Skloňuje se jako Můj, vz Můj; v sg. v dat. tvojemu, v instr. s tvojím, v pl. tví (nom. ), tvojich, tvojim, tvojimi m. tvému, tvým, tvoji, tvých, tvým, tvými v obec. mluvě. Strany skloňování toho slova na Mor. a v již. Čech. Vz Můj a Mtc. 1878. 18., v staročeštině vz Kt. 51. Strany užívání ho vz Zájmeno. Dein, deine, dein, tuus, tua, tuum. Celý tvůj jsem. Bern. Uchvati tvú družiu. Rkk. Tví neprátelé. Na Slov. Tč. Kdy bude tvo- jeho narození?; Tvojí mladej ženě zlého se nestane; Už si děvče, už si moje, líbí sa mně líčko tvoje; tobě moje a mně tvoje, líbijá sa nám oboje; Co je mňa po tobě, po tvojej podobě, co mňa do tvej krásy, dyž ty pro mňa nejsi; Tvó krásnó hlavěnko vlož na mý ramýnko; U mojej maměnky dobrá polivečka, u tvojej, synečku, falešná slovečka; Tví přátelé nemůžó. Sš. P. 5., 10., 190., 214., 215., 470., 713. Jáz bych tvá ráda byla. Dal. 23. Medle nech, co není tvého, však máš svého do nového. Vz Cizí. Lb. Má bolesť tvůj smích. Prov. D. Tvůj (i. e. přítel. V listech. ). Byla zde tvá (= tvá žena). Us. Co dělá tvůj (muž)? Us.