1. Ty
1. Ty. Cf. Mkl. Etym. 369. Sklonění u Opavy, vz Brt. D. 136., na Lašsku, ib. 118, na jihových. Mor., vz Brt. v Osv. 1884. 57., na Dolnobečovsku, vz List. fil. 1887. 378., v obec. mluvě vůbec, ib. 1883. 411. Tě i na počátku věty. Přikázal ange- lům o tobě tě při tvých ostříhati cestách. Výb. II. 1680. 14. Akkus. tě i po předlož- kách. Kdo by pomněl na té? Ž. wit. 66. Co na tě skládám. Kom. Lab. 53. Však já pro tě stonat nebudu. Er. P. 232. Vz více v Kroku (nov.). III. 414